Klárčin blog

Dnešní téma je asi jasné:)

Ještě ale nesmím zapomenout, než nám všem popřeju krásný Nový rok 2009 a vstup do něj s plnou parádou a hlavně, šťastnou nohou – na jednoho mně moc milého oslavence, který slaví dneska svůj první rok:)

Cyrilku - ještě jsem dneska nestihla mrknout na blog tvé maminky, ale určitě to napravím, ale od rána na tebe myslím, že máš dneska svůj velký den:)  Krásné narozeniny, ty okatý broučku,  a my se strejdou nevydržíme se šampáňem až na půlnoc, popíjíme už během večera (kdoví, jestli půlnoc vůbec nezaspíme) a tak si na tvé zdraví ťuknem už za chvíli!!:)

A všem, kdo nás čtete, protože sem chodíte rádi, vám všem, kteří nám pomáháte jakkoliv, přejeme krásný Nový rok a protože jako každý rok asi přinese sem tam nějaký karambol, tak ať jsou co nejmenší a zvládnete je s humorem a nadhledem!!!

Ale doufám, že na nás všechny čeká mnohem víc těch šťastných, pohodových, obyčejných dní:)

Nejlíp nám to drandí doma, pak na rovné asfaltce a pak v hypersuper;)

Protože nám došly plenky, ústní voda, a byly potřeba koupit kšíry pro kaskadéra Káju, který se dnes nečekaně vztyčil v židličce u oběda, bylo o tom, kde se dneska budou kolečka protáčet, jasno.

Dámská jízda započala hned po obědě, Klárce jsme vypustily spaní. A jelo se. Globus, protože je nejblíž, a jsme tam nejčastěji, nějak nemusíme. Navíc je tam i poměrně draho. A tak jsme jeli do Hypertesca. Mužské osazenstvo v počtu dva kousky zůstalo doma.

Úplně super v hypersuper bylo, že měli volno šikovné kadeřnice, takže jsem na hlavě asi o dvě kila lehčí. Po čtyřech dětem mám hlavu jak nefalšovaný lev, místo aby mi vlasy padaly, tak mi houstnou. Prostřih tomu hodně pomohl a u Zuzky jsem si evidentně šplhla šikmou ofinkou;))))  Zítra už nikdo nepozná, že jsem se nechala maličko ostříhat, jako vždycky:))

Holky mezitím jezdily po chodbách, zajížděly do obchůdků, Klárce se líbilo drandit nejvíc mezi hadříkama, no jo, ženská:))

Pak rychle nákup, pak kafčo a občerstvení v KFC ;)

Cestou zpátky jsem ještě skočila pro rybky do Globusu (na manželovo nejlepší rybí salát na světě), holky počkaly v autě. Zatímco v Hypertescu to byla docela pohoda, v Globusu se lidi zbláznily a vykoupily všechny  rohlíky. Vůbec jich tam bylo tak 10× víc… prchala jsem rychle odtamtud;)

Unavené jsme všechny parádně. Klárka už spí, Zuzka si dává vodní lázeň a já až to dopíšu, jdu se svalit s knížkou ke kamnům.

Ještě že ty velké nákupy nemusí být tak často. Ale kolečka i Klárka si to užily;)

Zuzka je jediná z mých čtyř dětí, která si může i přečíst, co tu o ní píšu. Zatím teda. Možná proto to moc nepřeháním – je to totiž divný. Ale dneska udělám výjimku.

Za necelý měsíc jí bude patnáct. Ty jo. Takhle velkou holku už mám… Když koukám na ty prťavce, tak si připadám docela mladá máma (modří vědí, že jsem stará a hysterická a tohle je jen maskování:))), když kouknu na ní, nechce se mi skoro věřit, že je mi už tolik, že mám tak velkou holku. Když si vzpomenu na svých patnáct, připadala mi tenkrát moje máma, že má těsně před důchodem;)

Jo, občas držkuje a musí mít poslední slovo, ale tak nějak vcelku suma sumárum je neskutečná. Doma pomáhá, je skvělá ségra svým sourozencům. Učí se skvěle a umí toho spoustu, navíc je i hezká ;) No docela ďábelská kombinace:))

Už budu brzdit, protože to bude číst, tak aby si moc nemyslela :)) Ale napsat jsem to musela, cítím to tak, protože jí to dlužím. Když se právě teď ohlídnu (je devět hodin večer), tak je u televize. A hádejte co u ní dělá…

No je to prostě moje zlato:)

Tak část rodiny se vrátila, Davídek ještě zůstal na týden u babičky.

Na to, že to vypadalo, že ani nepřijedou tím, čím v pátek odjeli, to ještě dopadlo dobře. Ufff… Díky Děde Vševěde;)

Oba byli rádi, že jsou doma… a Klárka se musela taky přivítat i přes pokročilou hodinu, s panenkou (ještě nemá jméno, nemůžem na nic přijít;) )

Za chvíli to bude rok, co vznikly tyhle dvě fotky.

Jedna je krásná, taková mile vzpomínková…

Kájík v  necelých dvou měsících:

a pro porovnání dneska, starší o osm měsíců:

Druhá zpomínková je smutná, ale my (a rehabka a neuroložka) jsme si tenkrát opravdu mysleli, že rehabilitace v téhle formě Klárce pomůžou… Dneska je mi to líto, že jsme jí takhle trápili:(((

Tohle tenkrát fotil muž, museli jsme mít fotky cviků, jak vypadají v reálu…fotka je z března, asi za týden na to se rozhodlo o hospitalizaci  a už to jelo…

Dneska mám dovolenou:)

Kájíkovi jsem jen ohřála zamraženou polívku k obědu  a sobě nevařím. Docela si to užívám. Kdy naposled byla plotna celý den takhle studená…

Zítra se mi vrací část výpravy, jdu juknout do mrazáku, co by se tak dalo…;))))

Tak mi právě odjeli.

Klárka se vrátí s tátou v neděli, Davídek až s babičkou za týden.

Když jsem jim mávala a slyšela to jejich štěbetání z auta, tak už jsem věděla, že budu brečet. A zjistila jsem, že prostě nemůžu být normální, protože místo abych se radovala, že tu budem s Kájíkem sami a že se vyblbnem a já si odpočnu a tak vůbec…tak se mi po nich stejská už teď.

Na rovinu přiznám, že Davídka pouštím s lehčím srdcem. Je samostatnej, ze skorotrojek nejstarší, k babičce se neskutečně těší, prostě už ho vnímám jinak.

Klárka – moje holčička. Vím, že se táta o ní postará, o to vůbec nejde. Ona si to užije, strašně ráda jezdí na výlety, minulou návštěvu Pardubic prožívala asi nejintenzivněji…to já, já jsem na ní závislá… Moje duševní závislost na ní je obří proti její fyzické závislosti na mně.

Na to mi asi nikdo průkaz ZTP nevydá ;)

Jdu si dát kafe a moc doufám, že se mi kolem druhé ozvou, že dobře dojeli. Původně měli jet vlakem, ale vzhledem k zimě, k tomu že vozíček není vybavený na ježdění po komunikacích v plískanicích a hlavně nejvíc ze strachu, aby se Klárka nenastydla, tak jeli autem. Moje noční můra. Nemám ráda dálnice.

No radši už jdu…jsem nějak naměkko…takhle jsem je vyfotila těsně před odjezdem.

Takových dárečků jsem včera dostal…

…a bejvalo by bylo stačilo tohle ;)

Dneska si s ní nejvíc vyhraju :)))