(fotku upravila Klarissa, děkuju :) )

Malý princ odběhl podívat se znovu na růže. „Vy se mé růži nepodobáte, vy ještě nic nejste,“ řekl jim. „Nikdo si vás neochočil a vy jste si taky nikoho neochočily. Jste takové, jaká byla má liška. Byla to jen liška podobná statisícům jiných lišek. Ale stala se z ní má přítelkyně a teď je pro mne jediná na světě.“

A růže byly celé zaražené.

„Jste krásné, ale jste prázdné,“ pokračoval. „Není možné pro vás umřít. Pravda, o mé růži by si obyčejný chodec myslel, že se vám podobá. Ale ona jediná je důležitější než vy všechny, protože právě ji jsem zaléval. Protože ji jsem dával pod poklop. Protože ji jsem chránil zástěnou. Protože jí jsem pozabíjel housenky (kromě dvou nebo tří, z kterých budou motýli). Protože právě ji jsem poslouchal, jak naříkala nebo se chlubila, nebo dokonce někdy mlčela. Protože je to má růže.

A vrátil se k lišce. „Sbohem…,“ řekl. „Sbohem,“ řekla liška. „Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“ „Co je důležité, je očím neviditelné,“ opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.

„A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá.“ „A pro ten čas, který jsem své růži věnoval…,“ řekl malý princ, aby si to zapamatoval.

„Lidé zapomněli na tuto pravdu,“ řekla liška. „Ale ty na ni nesmíš zapomenout. Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži…“ Jsem zodpovědný za svou růži…,“ opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.

Původně tu měla být fotka z dnešního výletu – a i když jsme ho částečně absolvovali, tak protože Davídkovi nebylo dobře a tak vůbec se všechno seběhlo jinak, než bylo v plánu, vzali jsme to zase ze Šumavy zpátky domů a dobře jsme udělali.

Doma vylítla horečka k devětatřiceti, pak po Nurofenu trošku klídek, ale za chvíli zase byla zpátky, no a před chviličkou si brouček začal stěžovat na krk…čepy tam nemá, ale mandle asi jsou trošku zvětšené. Zítra hned ráno pojedou kluci na pohotovost. Tak uvidíme…

Z naší skorotrojky je Davídek nejstarší, ale když tu tak leží a hicuje, tak mi přijde, že je to moje malý bezbranný miminko…

Ach jo…

Není to příliš vidět, ale tričko od tety Lenelky je absolutně nádherně námořnické – až se ho podaří vyprat, dodám fotku v celé kráse, to se totiž musí vidět – je na něm vyšitá lodička, a námořníci, poklad i papoušek jsou na sucháč a můžou se po tričku přemisťovat ;)  No prostě nádhera, nikdy jsem nic podobného neviděla a ještě jednou moc děkujeme!!!:)

Takového mám doma pomocníčka – po čištění zoubků je třeba umyvadlo pořádně umýt ;) Doufám, že mě jednou budoucí snacha bude vynášet do nebes ;)

A tady ukazuje šikulovo ségra, jak má zoubky jako perličky  :)

Když je něco v troubě, nutně to nemusí být v háji ;)

Teda snad to nezakřiknu:))

Ještě měkké

baculaté

bez otlaků

botiček

ještě nové

nenačaté

neznaj ještě

chodníček

......

Budou ťapat

krásná věta

kdo nás zná

tak ví…

budou běhat

budou lítat

patří

orlovi

......

Přišel jako

posledníček

náš maličký

Námořníček