Klárčin blog

Prý jednou za měsíc bychom měli do Projektu dát fotku nás samých. No nazdar. Logicky když držím foťák v ruce, nevyfotím sebe – o takovém tom udělátku, že ho někam postavíte a pak jdete dělat sýýýýr mi nemluvte, na každé aranžované fotce vypadám jak E.T.

Jediná šance byla vykutat někde fotku od někoho jiného.

No a nedávno jsme měli rande v naší pobližní milé lesní hospůdce se Schnytlikem, bylo to moc fajn, prima jsme pokecali a dobře se nadlábli české klasiky (vyhlašuju tipovačku, co si představujete pod českou klasikou, napovím iniciály SS).

A Schnytlik, páč je taky na focení úchylná a má nádherný dělo, fotila jak jídlo, tak nás – tak nás tu teda s Klárkou máte, zrovna si dáváme před onou klasikou výtečný vývar :)

.............­.............­.............­.............­.............­.............­.............­.........

A tady je vyřešení, opravdu je to smažený sýr ;) Umí ho tam připravit fakt úžasně, není mastný, je to opravdu sýr a ne  polotovar z Makra – no mňam!!:) Kopec zeleniny k tomu, hranolky a nezbytná tatarka.

(autor fotky: Schnytlik)

…myslím, že není třeba nic dodávat – a pořád není hotovo;)

Cestou na srazík v pátek jsme se stavili v Ikee, ale moje nervy nevydržely a stát tu děsnou frontu u kas jsem  s dětma nevydržela. Tak nezbývalo, než se stavit v neděli na zpáteční cestě a ty bezva hrnečky na čaj, sítka na sypaný a ještě nějaké drobnosti do kuchyně si našli cestu k nám domů:)  Kupodivu u pokladen prázdno.

Byla jsem v Ikee asi po dvou letech, miluju to tam. Jako nesnáším většinu hyper super a jezdím tam v podstatě „lovit“ z povinnosti, tak Ikea je srdeční záležitost. Však víme ;)

A děti si jí užili po svém:)

…tohle mi dnes poslala moje nová kamarádka, kterou jsem získala díky netu a blogu (Markéta – má holčičku Majdalenku se SMA 2. stupně, které je 11 let).

Já ten text znám…četla jsem ho v deníčku Ed ještě před Klárčinou diagnozou a už tenkrát jsem z něj měla husí kůži. Teď tu sedím a čtu ho a brečím a říkám si, třeba to tak je? Jen si nejsem jistá, že v mém případě se Bůh nesekl…dokážu být taková, jaká bych měla být? Pro své děti, pro svou Klárku? 

Většina žen se stavá matkami spíše náhodou, některé si to zvolí, malá část výsledkem sociálního tlaku a pár z nich z tradice. 

V tomto roce se jen ve Spojených státách stane téměř 100.000 žen matkou dítěte s postižením. Zamýšleli jste se někdy nad tím, jak jsou tyto matky ke svým dětem vybírány? 

Já si představuji Boha, který se toulá světem a vybírá si nástroje pro propagaci své velké péče a rozvážnosti. A zatímco vše pozoruje, dává pokyny svým Andělům, kteří je zapisují do obrovské knihy: 

„Armstrong a Beth – syn. Patron – dáme jí Gerarda. Je zvyklý na světské věci.“ 

„Forrest a Marjorie – dcera. Patron – Cecílie.“ 

„Rutledge a Carrie – dvojčata. Patron – Matiáš.“ 

A pak řekne Andělovi jedno jméno a usměje se: „Dej jí dítě s postižením. 

Anděl vyzvídá: „Proč téhle? Je tak šťastná.“ 

„Právě,“ usmívá se Bůh. „Copak bych mohl dát dítě s postižením matce, která se neumí smát? To by bylo kruté.“ 

„A má dost trpělivosti?“ ptá se Anděl.

„Nechci aby měla příliš trpělivosti, protože by se mohla utopit v moři sebelítosti a zoufalství. Jakmile šok a zlost pominou, zvládne to. 

Dnes jsem jí pozoroval. Je si vědomá svého Já a je samostatná – to je tak vzácné a tak důležité pro každou matku. Víš, dítě které jí chci dát bude mít svůj vlastní svět. A ona jej bude muset vpustit do svého světa a to nebudejednoduché­.“ 

„Ale pane, myslím, že ve Vás ani nevěří.“ 

Bůh se usmívá: „To nevadí, to se spraví. Tahle je ta správná – je tak akorát sobecká.“ Anděl nevydrží: „Sobeckost? Je to snad nějaká ctnost?“ 

Bůh vrtí hlavou: „Když se nedokáže čas od času odpoutat od svého dítěte, nezvládne to. Ano, tohle je žena, kterou požehnáme dítětem které není dokonalé. Ona si to zatím neuvědomuje, ale bude mít něco, co jí budou lidé závidět. Slova pro ní nebudou vším. A žádný krok pro ní nebude obyčejný. Až její dítě řekne poprvé „máma“, bude svědkem zázraku a bude si toho vědoma. 

Dovolím jí jasně vidět věci které sám vidím….. nezájem, krutost, předsudky.. a povznést se nad ně. Nikdy nebude sama. Budu po jejím bohu každou minutu každého dne jejího života, protože ona vykonává mojí práci tak jistě jako by byla zde, po mém boku.“ 

„A kdo bude patronem?“ ptá se Anděl, připravený s knihou. 

Bůh se usměje: „Zrcadlo jí bude stačit.“ Autor: Erma Bombeck