Klárčin blog

Podle meteorologů je dnešek jeden z posledních slunečných dnů tohoto léta. Od zítra teploty klesnou o deset stupňů a defakto nám začne podzimní počasí.

No jak jinak toho využít než rychle vyprat dvě pračky a honem pověsit, ať se do toho sluníčko pořádně opře a větřík vyžehlí – za chvíli přijde na řadu domácí sušák a moje relaxace na zahradě skončí (nikdy nikoho nenechám věšet prádlo – výjimku má Zuzka, ale nejradši věším sama a bez dětí).

Dnes jsem teda měla s sebou pomocníčka, ale jak je vidět, jako kontrolor kolíčků by se udal v kterékoliv domácnosti, protože se pořád směje,  i při práci ;)

Včera jsmě měli s Klárkou dámskou jízdu do hyper super – došlo snad všechno co dojít může. Naše lékárna má navíc dovču, takže i pro ten sunar jsme museli do města.

Kluci zůstali doma, Zuzka měla ještě odpoledku. Po nákupu jsme si s Klárinkou zašli na kafčo, džusík a Marlenku (králík zblajznul půlku jako nic!!:) Pak v košíku blbla s brčkem a já měla foťák v kabelce (už ho nechci pořád zapomínat!!!) a tak jsem jí asi 3× cvakla.

V tu chvíli tam stál. Malý mužík v černém. Jak malý byl, tak tím větší autoritu se snažil budit. Jedno oko měl skleněné a já se přistihla, že mu na něj nepokrytě zírám. Nedokázala jsem se odpoutat, navíc když mě tak krásně plísnil. Prý v hyper super nemůžu fotit,  prý je to přísně zakázáno a mohl by mi foťák zabavit. Zeptala jsem se, jestli je trestný fotit svoje dítě za pokladnama. Je. V tu chvíli mi přišlo líto, že se tam v podstatě asi hodně nudí, tahle práce nebude moc zábavná. Klárku jsem fotila asi deset sekund a už u mě byl.

Jakékoliv vytržení dobrý. Měl funkci, měl práci, byl moc důležitý :) Tak jsem poslušně foťák uklidila do kabelky. Mírně ode mě odstoupil a v tom zdravém oku problesklo zklamání. Byla jsem moc měkká. No tušit to, že chtěl rodeo…hochu, příště si vyblejsknu tebe!!! ;)