Klárčin blog

No už je to tady – adié dupačky.

Máme velkýho kluka. Má pyžámko. Nohavičky, triko – no muselo se maličko ohrnout, ale jinak mu je pěkně akorát ;)

Sedm měsíců a devět dní – tak dlouho je už na světě. Taková doba už stojí za oslavu.

Námořníčku, díky, tvůj úsměv je pro mě dneska víc než …

Takové obyčejné odpoledne, skoro jako každý všední den.

Přijdeme ze školky, kam chodím s Káčkama pro Davču (Zuzka se přidá na zpáteční cestě z autobusu) , starší děti zůstanou venku, Kája jde domů spinkat. Davídek vytáhne kolo a prohání se před domem, Klárka drandí na vozíčku dole na zámkovce, kde se jí nemůže nic stát. Většinou si k nim přinesu kafe a čekáme na tátu, až přijede z práce.

Dneska nepřijede, je na služebce a zdrží se dlouho.  Zuzka je s dětma před domem a fotí. Já poklízím a věším prádlo.

Takže díky Zuzce mám i dnešní fotku do Projektu.  Myslím, že se jí povedla:)

Skála před domem už ztrácí svou zelenou barvu a pomalu se halí do podzimních barviček. Zanedlouho už jí nebudou zakrývat ani ty a odhalí se nám úplně. Čas nezastavíme.