Klárčin blog

Poprvé. Všechno je někdy poprvé.

Dneska se mému muži splnil sen. Už dva roky připravuje dříví, kácí soušky a v lese po vichřici zpracoval pěkné kousky padlých stromů (jasně že po dohodě s lesákem ;) ) Od letošního jara se připravuje na tenhle velký okamžik, neznám nikoho, kdo by kamna vybíral tak pečlivě. Kdo by s takovou precizností maloval plány na dřevník a pak ho pomaličku s rozmyslem stavěl.

Před dvěma hodinama u nás doma poprvé zaplál oheň. V krbových kamnech, nádherných, s pecí. Není to žádná velká pec, ale malý bochník chleba se tam vejde. Nebo pekáček buchet, nebo střední pizza.

A my jsme udělali další  krok k nezávislosti. Když přestane jít plyn, neumrzneme. Když přestane jít elektřina, ohřejeme si vodu na kamnech. Uvaříme si, upečeme.

Ale hlavně se můžeme za dlouhých zimních večerů dívat do plamenů. A mlčet. Nebo něco jiného;)

Jsem ráda, že můj muž si umí plnit sny a přitom je tak nějak plní nám všem:)