Klárčin blog

Emailová adresa :   

mirsi33@seznam.cz

.............­.............­............

Naše mrňata jí večer 2× – kolem páté před procházkou před koupáním a kolem půl sedmé po koupání ;) Rezignovala jsem na to, že mi zašpiní postel (oba při pohádce před spaním leží v mojí a musí být spolu), není to asi výchovné nebo kdovíco by se tomu vedle hygieny dalo vytknout, ale Klárka jí přes den jak vrabec a tohle je jedinej okamžik dne, kdy zfustruje, co dostane;)

No aby taky ne, když jim tatínek připravil takové krásné lodičky:)

…koš. Nebo věčně hladová kamínka?:) No prostě kdyby to šlo nahrát na filmový pásek a zrychlit, je to pěkná honička – na zahradu, zpátky, přikládat, přikládat, přikládat, jééé, poslední dva kousky, zkontrolovat kde jsou děti, případně někde pozavírat, hlavně zvědavce Káju a letět na zahradu do přístěnku a naložit novou várku:)

Nějak mi přijde, že topíme v kamnech už tak měsíc – a on je to teprv týden a den:)

Mám velkou radost – budeme mít kočárek!!! A díky jedné mamince, která má už většího kloučka se SMA a kočárek už nepotřebují, tak ho budeme mít zadarmo:)

To je tak. Na kočárek nebo vozík má Klárka nárok jednou za pět let. Takže i když teď v zimě bude vozíček spíš na jezdění doma (už jen když má Klárka svetr a bundu tak se špatně veze a v podstatě jí venku tlačím já), tak bychom zdravotní kočárek, kde by se jí dobře sedělo, kde by nepřepadávala do stran nebo dopředu,  museli koupit. Nemáme pět let nárok na úhradu v žádné míře.

Nebudu rozebírat, co bude za dva roky, až odroste Klárka vozíčku který má. Teď jen ke kočárkům.

No a díky mamince Janě D., která má jedenáctiletého Stáníka, je problém s kočárkem vyřešen:)

Je to zdravotní kočárek Reha Tom 3 a určitě se v něm bude Klárce líbit. Jak začne Kájík chodit, budeme ho určitě hodně používat anebo když půjde ještě někdo se mnou, aby Kája mohl být v Deltimu:)

Uvezu zároveň vozíček i kočárek, to už mám praxi, ale obávám se, že Toma už neutáhnu, přece jen ty zdravotní kočárky něco váží;)

Prostě fajn zpráva při dnešku a já Janě i Stáníkovi ještě moc děkuju i tady. Až bude kočárek doma, určitě vyfotím:)

Tady na Klárčině blogu funguje nové heslo asi týden, psala jsem to tady, ale ještě jednou si to dovolím připomenout, protože mi od vás, co jste měli přístup minule, chodí mejlíky, že jim staré nefunguje a co se děje:)

Nic se neděje, jen tak jednou za čtvrt roku heslo měním  a to se stalo před týdnem. Kdo ho ještě nemá a přístup minule měl nebo by ho rád získal, napište mi na mejlíka: mirsi33@seznam.cz nebo SZ na Bécéčko.

Pod heslem je i článek o možné pomoci pro Klárku, a většina článků, protože jsou osobní a … většina z vás ví.

Jen bych tu chtěla poprosit, nedávejte si ho mezi sebou, ráda bych ho posílala jen já osobně, moc děkuju!! Vím, že to není možné ohlídat, ale poprosit můžu:)

PS: Jak je vidno z ranního času, sestěhování Káček se tak úplně nedaří, Kája se ve čtyři hodiny rozhodl, že je ráno a divím se, že Klárku nevzbudil – Estivillovat se fakt nedalo… takže si tu hraje na zemi a já jdu k němu s peřinou… No a pak promyslím, jestli zase nepošupajdí zpátky do bývalé pracovny…Mám na kontě několik neprospaných nocí (nee kvůli němu) a potřebovala bych se aspoň trošku vyspat v blízké budoucnosti ;)

Tak dobrou, haha;)

A že nekecam, takhle vypadá sedmiměsíční mrně v noci???

Když je to Klárčin blog, nesmí chybět ani Klárky fotka;) A tím myslím jí vyfocená. 

Mezi nejoblíbenější zábavu patří focení – naštěstí mám takový mrňavý foťáček (Olympus FE-230), který Klárka udrží.  Navlíknu na sucháč, kterým je připoutaná k vozíčku, tu šňůrku s foťákem (jinak by hrozilo pádů) a princezna drandí po bytě a fotí. Ani náhodou teda nedá ručičky s foťákem k očím, ale tak nějak (ne)šikovně zaúhlí, zamíří a CVAK:)

A tak víte, jak z jejího klína na vozíčku vypadá naše pračka;)

Omluvte kvalitu zpracování, od zapnutí po volbu režimu je to celé v režii Klárky ;)

Přišlo to trošku dřív, než jsem měla v plánu. Kája přišel o svou výsostnou místnost (bývalá M. pracovna) a měl by spát v pokojíčku s Klárkou a Zuzkou (Davča tam asi do Vánoc pošupajdí taky).

Čekala jsem, že se tu první noc nevyspím. Čekala jsem, že se budou navzájem budit a že to bude hrozný. Bylo to hrozný. Ale ne že by si děti vadily navzájem. Usnuly v pohodě, Kája v sedm, Klárka v osm hodin večer. V devět hodin pláč. Totálně pozvracená Klárky postýlka. Nevíme, co to bylo, ale už je to za námi – ale premiéru ve spinkání budou mít děti až dnes, včera jsem si Klárku pro jistotu nechala u sebe.