Klárčin blog

V pátek dopoledne jsme měli doma jen Klárku a Káju a tak jsme je šli vyvenčit na pardubický zámek, kde chovají pávy – jsou pěkně oprsklí a věřím tomu, že kdyby měly děti v ruce rohlík, klidně jim ho sezobnou. Radši jsme jim ho házeli my;)

Pak jsme se prošli po horní cestě nad zámkem, je to tam nádherný, kulaté ochozy, lavičky, no být jaro a mít o dvacet let míň, hned bych si střihla rande;)

Odpoledne jsme se rozdělili, M. šel s Klárkou zase s dědou a jeho rodinou do jeskyně a my s Kájou na pokec k sestřence Jitce. Bylo to prima, viděli jsme se už podruhé, a stejně jsme si nestihli pořádně nic říct:)) Kája byl fascinovaný obřím akvárkem a kytkama, takže ho nešlo nechat bez dozoru.

Tam už mě začalo pobolívat v krku, ale říkala jsem si, že je to asi únavou. No nebylo, v noci paní Angína dorazila, potvora. A další den byla sobota, den odjezdu.

Tak byla Klárka v Pardubicích poprvé v solné jeskyni. Moc se jí tam líbilo a tak si to v pátek ještě znovu zopakovala. Vzal jí tam děda Miloš a jestli se pochlapí a pošle fotky na mejlíka, bude i fotka do Projektu:))

TADY BUDE FOTKA ZE SOLNÉ JESKYNĚ ;)

Prozatím sem dám jednu ze čtvrtečního večera, takhle byla po zážitku unavená a o něco prosí, netuším už o co ;)

Po jeskyni jsme byli ještě všichni pozvaní do skvělé pizzerie, musím říct, že jsem trošku měla hrůzu, jak to tam s dětma zvládneme, ale – Klárce bylo povoleno jezdit kam se jí zachtělo, restaurace Toscana je bezbariérová, Kája střídal náruče, největší úspěch mělo horolezectví po dědově břuchu ;) , Davča s námi nebyl, neb už marůdkoval a vzala si ho na chatu babička. Zuzka se chovala celkem způsobně a my s Mildou jsme si dali do nosu – pizzu tam fakt umí;) My s Klárkou to ještě završili medovníkem a musím říct, že tak dobrý jsem asi ještě nikdy neměla!!:)

Ve středu jsme byli u pradědečka Karla a u prababičky Jarmily.

Náš Kája se jmenuje po svém pradědečkovi – no popravdě, ani jsme si nemysleli, že budeme první, kdo jméno po dědovi dá a nakonec to tak dopadlo:)  Nemusím říkat, že na něj děda asi tak trošku kvůli tomu „trpí“:))))

Ale že jim to spolu sluší?:)

Tak a jdeme doplnit Projekt o náš výlet;)

28. října jsme v sestavě : tři prťata, jedna slečna, máma, táta, golfky, vozíček, dva bágly a nějaká ta příruční taška plus termoska s horkým čajem – odjeli autem na vlakové nádraží v Plzni, kde započala naše cesta do Pardubic za příbuznými.

Víc bude v chráněném článku, tady jedno ilustrační foto z prvního kupé, které bylo nejhezčí z těch čtyř, co nás čekaly na cestě tam a zpátky:)

Tak se loučíme, na pár dní – jedeme jako Honzík v Honzíkově cestě vlakem za babičkou:) A za kopou dalších příbuzných;)

Rychlá fotka proviantu do vlaku  a ořechy v medu pro pradědečka Karla k svátku:)

Jsem moc zvědavá, jak v šesti s vozíčkem a kočárkem navrch zvládneme přestup a skoro čtyřhodinovou cestu – děti se nemůžou dočkat, rodiče krapet míň:))

Hezký sváteční den:)

ZOO Plzeň má novou expozici, víc v dalším článku – tady aspoň jeden kamarád z jedné nádrže, má nádherné vousky, že?:)

Tak tenhle moučník dělám jednou za pět let ;) Po dnešku ale slibuju, že se polepším, Opilý Izidor za to stojí.

Kdo rád sladké, ořechové a mírně alkoholové, na fotoreceptík vydržte do zítra, tady posílám jen konečnou ochutnávku – nevypadá špatně, že ?:)

Opět fotka z mobilu, z dneška.

Byli jsme celé dopoledne pryč a na zpáteční cestě už Kája plakal únavou. Pak už to vypadalo, že usne a pořád nic, zavíral oči, otvíral, koukal mimo…

Brouček můj…

Abych se dohonila, lovím fotky.

Našla jsem jich pár v telefonu, tak si udělám takovou vzpomínací galerku. Za kvalitu se teda omlouvám, mobil no…

Třeba tahle letní…

A trošku smutná, letošní dubnová, z nemocnice, kdy Klárce dělali testy, aby se zjistilo, co se děje, proč nechodí…

A jedna plavací, to chodí s taťkou, když nejsou nastydlí, plavat do bazénu na Slovany.