Klárčin blog

Tak už v Projektu začínáme sedmý křížek, to to letí…

Hodí se to oslavit  měsícem? Hodí;)

Měsíc mám ráda…je jedno jestli je ho srpek, nebo se ukazuje v celé své úplňkové kráse. Přitahuje mě jako mě přitahuje pohled na oheň. Možná že máme v sobě pořád něco z dávných dob…

Koukám před sebe do ohně, který hřeje, chrání před zvěří a v nejlepším případě i opéká něco na zub;) Nade mnou svítí měsíc.  Jako ta největší lampa. Sem tam ho zakryje mrak. Z jeskyně slyším pláč, náš nejmladší chce nakrmit. Přehazuju si přes ramena kožešinu a těžce se zvedám, jsem unavená po celodenním sbírání šípků a dalších potvor. Ještě že chlapi přinesli tu srnu, že je zase po delší době maso… 

Vybaluju v temnotě jeskyně miminko a to se hladově přisaje, než dojdu k ohni zpátky. Ostatní ženský už spí, kolem ohně sedí už jen tři muži, mezi nimi i ten můj. Všichni mlčí, jen koukají do plamenů. Sedám si kousek stranou, když kojím, nesmím sedět na jejich úrovni…

To se musí změnit, napadá mě, tohle si přece nenecháme líbit…ale sama to nedokážu… 

.............­.............­.............­.....

A už jdu do sprchy, radši:)))