Klárčin blog

Dnešní dopoledne bylo mírně hektické.

Plánovala jsem, že vyjedeme do Plzně tak v osm, abychom byli kolem půl deváté u naší dětské dr. kvůli osmiměsíční kontrole Káji a hlavně kvůli Klárčinýmu kašli.

Plánovala jsem, že bude plná čekárna, na řadu že přijdem kolem desáté, a pak do hyper super se dostaneme na nákup kolem jedenácté.

Osypky předem jsem si zakázala a aby to bylo zajímavější, zakázala jsem si vzít i golfky pro Káju, že to zvládnem jen tak v náručí, Klárka měla s sebou svoje náhradní nožičky  – teda kolečka.

Když totiž vezmu golfky i vozíček, už se mi do kufru nevejde vůbec nic, takže nevím, kam bych dala kartony mlík a další nákup, co jsem potřebovala udělat. S  úložným místem pod nohama dětí je již v kalkulaci počítáno;)

Kája se rozhodl, že poprvé v životě bude spát do půl deváté (jindy běžně budíček kolem šesté, půl sedmé).

První skluz. Nechala jsem ho, budit jsem ho nechtěla, bylo mi jasné, že bude muset být pak celé dopoledne vzhůru.

Skluz nahnán u dr. – čekárna prázdná, jupííí, hned jsme přišli na řadu a děti spolupracovaly, Klárka dokonce povídala a nechala se poslechnout bez obvyklého pláče. Tak nějak se vůbec změnila, k lepšímu:)

Kája předvedl co umí, nechal se zvážit (bez jednoho deka 9 kilo), změřit (71 cm), ukázal, že ani náhodou neřekne máma jako Hope stejně stará Lucinka ;), neřekne pro jistotu vůbec nic, jen píská, až uši zalejhaj ;)

Klárka na počínající bronchitidu dostala Spiropent a s receptíkama jsme odklusali na nákup, nakonec nad Kauflandem vyhrál Globus a dobře jsme udělali, bylo tam dost akcí a tak mě nakonec nemrzelo, že jsme nejeli do důchodci nacpaného Kaulandu (jak říká naše prababička)  – ale do trošku kulturnějšího svatostánku konzumu, který navíc máme při cestě dom.

Nákup nám trval dvě hodiny. Ne že by to byl nějaký extra velký nákup. Ale Klárka věčně zdrhala jiným směrem, než jsem potřebovala já, když nekvičela a nechala se vozit Davčou, tak ten si zase hrál na rallye a mastil s ní zatáčky, až se tajil dech… Kája se rozhodl asi 10× kvůli zjišťování kvality produktů skoro vypadnout z  nákupního vozíku…

Vážně jsem chtěla nafotit nějaký pěkný záběr do Projektu dřív, než nakonec v autě. Jenže se to nějak nedalo. Takže dnešní fotka je takový mix, jak to vypadalo před naším odjezdem domů.

Pro mě coby matku na nekonečné dovolené bylo dopoledne s třemi prcky ve městě víc než akční, takže : zlatej domov :) 

Dopoledne hektické, odpoledne…nevím co dřív. Nákup na 14 dní na lince, neumyté nádobí, prádlo snad celé armády čeká na vyprání a pověšení. Kamna studená.

Do toho ten chce pít, ta čůrat, ten tu poskakuje jako šílenec – tak toho využijem ;)

Najíždím sem

… a první písnička už jedeee…  http://www.pohadkar.cz/…ni-pisnicka/

…a další ;)  http://www.pohadkar.cz/…te-pisnicky/

Máte taky rádi písničky z pohádek svého dětství? Já strašně :)

A kupodivu vedle blbnutí s dětma, totálně zlepšené nálady, únavy v tahu mám už docela i uklizeno, jen tak mimochodem.

S těma písničkama to jde nějak samo;)