Klárčin blog

Tak už do Vánoc zbývá jen pár týdnů. Letošní podzim utekl jak voda, listopad jako by měl jen pár dní…

U nás ve vsi se dneska slavnostně rozsvěcel stromeček, pod ním zpívaly děti ze školky (Davídek chyběl na nácviku a navíc když vidí davy, mizí a schovává se ;) )

Káju jsme vzali ven taky i přes rýmu, docela ho to nebavilo, tak jsme po chvíli šli domů ;)

Ale nejdřív jsme se zahřáli čajem a svařáčkem, děti dostaly perník (jo, to byl asi jedinej okamžik, kdy Kája ožil, protože dostal ochutnat ;) )

Klárku rozrušily koledy, usedavě se rozplakala.

Prostě jsme si to „užili“ po svém;)

Ahoj všem, co máte přístup na chráněné zaheslované články:) 

Právě jsem rozeslala mejlíky na všechny strany, určitě jsem na někoho zapomněla, nebo se mi už některé vrátily jako nedoručitelné – možná máte plnou schránku. Prosím, zkontrolujte si to, kdo máte zájem dál nakukovat:)Je vás kupodivu docela dost, já už se nedivím, že je Klárka taková šikulka, když tolik dušiček o ní rádo čte a drží jí palce, pomáhá silou na dálku i jinak…   

Vážíme si jakékoliv pomoci a díky vám budeme příští týden objednávat např. speciální autosedačku  - nesmím také zapomenout poděkovat rodině manžela (bráchovi, sestřenici, tetě a strejdovi, naší milované babičce a pradědečkovi Karlovi!!!)  

Jinak add VOZÍČEK – ještě není rozhodnuto! No nechápu, ale prý nemám řešit, tak snad do konce roku se to konečně vyřeší, ráda bych měla jasno.

Heslo jsem posílala podle emailů a pak také na adresy, které máte uvedené u komentářů, takže kdo často na blog píše, nemělo by se stát, že bych na něj zapomněla:)

Přeju krásnou adventní neděli a opravdu vám děkuju, že jste s náma!!!!   

Siesta v solné jeskyni ;)

Poznámka k heslu:  Právě jsem změnila heslo i zpětně k 1.11.2008. V chrá­něných článcích před tímto datumem bude napořád platit to heslo staré. Ale nepočítám, že by se někdo krom mě chtěl vracet…ale radši to píšu, kdyby. Pak se logicky nastaví to staré heslo a při novém přihlášení se do nových článků dostanete zadáním toho nového, které jsem rozeslala o víkendu:) 

na světě – aneb šupajdí za ním jak drak;)

A jináč 3–4 krůčky už jsou klasika, dnes poprvé přešel od židličky ke skříni aniž by na tu krátkou vzdálenost  zaklekl – bylo vidět, jak mu to  v hlavince šrotuje a poprvé došlo k vyhodnocení, že po dvou to bude rychlejší :)))

Jsem šťastná:)

PS: Té růžové si nevšímejte, dědictví po ségře a holt někdy to tak vyjde:))) 

Jen ty dráty ten pohled kazí, ale což…

V životě takových drátů taky potkáme. Většina věcí není tak, jak si nalajnujeme, plánujeme, jak si přejeme, aby byly. 

A někdy kupodivu i takovej drát přes cestu má svůj smysl. 

Díky tomuhle, co je na fotce, můžu třeba psát tenhle blog ;)   … a taky svítit, vařit, mejt se… že jo, takový podružnosti ;) 

Jsme po obědě. Kája spinká v postýlce, Klárka s Davčou koukaj na pohádku.

Odpočívají, pohoda…je poznat, že jsou sourozenci, že jo, podle toho gesta.

No ale tahle siesta už dávno není pravda, teď právě to u nás vypadá takhle (díky za žehlící prkno, skvělá odkládací plocha:))

Naše nejstarší právě přijíždí busem ze školy a nejmladší?

(A protože sem tenhle článek dávám už skoro dvě hodiny – jojo i takhle dlouho se rodí pár fotek a slov na blog, tak jsem zapomněla zdůraznit to nejdůležitější. Že Klárka si ruce za  a pod hlavu neuměla dát, je to nová dovednost, zrovna tak jako že vydrží na bříšku na mě ležet a když jí držím ramínka, chvíli udrží hlavičku nahoře :) Jde si to asi těžko představit, takovou zdánlivě obyčejnou a všední věc, ale pro nás je to malý zázrak:) I pro ní, kdybyste viděli, jak pyšně se u toho tváří:) ) 

Tak to tu bude zase – ale uznejte, že po delší době než minule ;) K 1. prosinci bude změněné heslo k chráněným článkům.

Mám tu seznam těch z vás, kteří mají přístup, ale leckdy jsem se rozhodovala na odchodu někam, nebo jsem vás prostě nestihla napsat, takže kdo chcete mít jistotu, můžete si o něj na email mirsi33@seznam.cz psát už teď a já vám pošlu obratem, jaké heslo bude od toho prvního pro zamčené články platit:)

Sama ho budu průběžně posílat, nejvíc ale asi až v neděli. A taky je možné, že na někoho zapomenu. Tak to radši dávám vědět takhle. 

Hezký den:)

… aneb pečeme s Lulu ;)

Základní dávka na klasický dortový korpus:

5 vajec

200 gramů hladké mouky

200 gramů krystalového cukru

5 polévkových lžic teplé vody

1 čajová lžička prášku do pečiva

Nejdůležitější je dodržet postup, neošidit, nechtít to zrychlit – sníh se musí povést, žloutky utřít atd.

Takže tady je podrobně přímo od Lulu, jak na to:) Užijte si krásu slovenštiny :)

Z bielkov vyšľahaj tuhý sneh (pridaj aj štipku soli – lepšie sa vyšľahajú), primiešaj polovicu cukru a vyšľáhaj nahladko.

Zvyšok cukru vyšľahaj so žltkami (4 minúty!!!), prilej vodu a šľahaj eště asi 1 minútu. Múku zmiešaj s práškom do pečiva. Polovicu primiešaj do žltkovej hmotky. Potom ručnou metličkou (alebo ak máš, tak pomalou rýchlosťou šľahača) opatrně primiešaj polovicu bielkového snehu. Pridaj zvyšok múky, premiešaj metličkou a nakoniec zvyšný sneh.

Tortovú formu nemastiť ani nevysýpať múkou !!! Len na spodok daj papier na pečenie, potom sa boky korpusu neodklonia dovnútra a korpus nebude šikmý, ale pekne rovný.

Cesto daj do pripravenej formy a daj piecť do vyhriatej rúry. Ja ho pečiem 1 hodinu na teplote 150 stupňov. Či je upečený zistíš klasicky špajlou. Potom korpus nechaj vo forme 5–10 minút. Potom nožom boky uvoľni a vyklop ho. Korpus rozkrajuj dobre vychladnutý.

Když tohle všechno uděláte jak je psáno, nemůže se vám nadýchaný piškotový korpus, který je absolutně bez tuku, nepovést!!!

Čím plnit, to je už na vás, krémy si Lucka jako správná cukrářka nechává pro sebe, a dělá dobře. Já si totiž myslím, že jí jednou ukecáme, ona se s mužem a princeznama přestěhuje do Čech a otevře tady tu nejlepší cukrárnu na světě!!!:)