Klárčin blog

Nemá moc rád, když o něm píšu – ale dneska udělám výjimku. On mi to snad odpustí ;)

Máme dneska totiž přesně osm let od seznámení. Devadesát šest měsíců ( převážně hezkých) dnů i nocí.

Vzali jsme se po třech letech života spolu, tři měsíce po svatbě jsme už čekali Davídka. Klárka přišla dva roky po něm a nakonec Kája, jak já říkám: nečekaňátko, za které jsme moc rádi:)

Na to že jsme v podstatě velmi konzervativní se nemáme moc šancí spolu nudit;)

Méďo, jsem ráda že tě mám…

.............­.............­.............­.............­... 

Někdy stačí jenom dotek

pohled nebo pohlazení

to co bylo hodně černé

po chvíli už smutné není

.............­.............­.............­.............­...  

Někdy stačí hodně málo

stačí pocit, že tě mám

přitom vůbec na začátku

nešlo o lásku jak trám

.............­.............­.............­.............­...  

Teprv čas to nějak uplet

z tenkých nití pevný cop

šedivý je na pár místech

utažený pěkně knop

.............­.............­.............­.............­...  

Snad nám ho nic nerozmotá

snad za dalších osm let

budem u stejného stolu

všichni sedět jako teď …

Šest dní adventu je už za námi. ale my máme adventní věnec až dnes. No – sice pozdě, ale aspoň není koupený:) Jsem nadšená z tavné pistole, konečně jsem si jí pořídila a odteď mi říkejte vrchní lepič, pořád se rozhlížím, co by se ještě mohlo přidělat, opravit, přilepit.

Prostě už se těším, až bude jaro a čeká nás věnec velikonoční;) Do té doby stihnu ještě valentýnový, masopustní, ranně jarní…no určitě se ještě něco najde ;)