Klárčin blog

No už je to tady – ráno a celé dopoledne Kájík preferoval před lezením chůzi, a poprvé přešel pokojík, pak vlezl do předsíně a kolíbavým nejistým krokem pivaře, co má svých deset jistejch,  za mnou šel až do kuchyně :)

Odpoledne už měl dost, tak si zase sem tam popolezl, usnul vyčerpáním v půl sedmý a jestli se bude opakovat včerejšek, bude nonstop spát až do půl osmý;) Dala bych si říct:)

Vivat KROKY – a nemyslím ty Fr. Janečka;)

Fotka až zítra, dnes jsem jen natáčela a video kupodivu ten náš počítač neschroustal, to připojení je fakt děs.

Takže vám ho ani nemůžu ukázat a to se to fakt povedlo…tak jindy.

Mám radost – ale už jsem taky hotová, tak jdu spát, dobrou noc:)

Jo a má deset a půl měsíce;) Ze čtyř sourozenců z toho tří chodících je ale až třetí, Davča chodil v devíti a půl a Zuzka byla rychlejší o dva dny;)))

............

Děkuju moc všem za komentáře, jedna fotka tady, nějak nestíhám ;)

Nedívali jste se někdo dnes od osmi večer na ČT2?

Poprvé jsem se dívala na děti podobně nemocné jako je Klárka, a poprvé jsem brečela, ale jinak.

A může za to Terezka.

Odhaduju tak šestiletá holčička, která ač na vozíčku, tak rozdávala kolem sebe svým štěbetavým hláskem a očima, které se smály, tolik tolik pohody a v jednu chvíli, když se usmála, jsem v ní uviděla Klárku za pár let.

Mají šťastnou povahu, ty naše děti. Bůh jim někde ubral, ale protože je spravedlivý, jinde bohatě zase rozdal. Nebo příroda, to je jedno.  Byla bych radši kdyby nemocná nebyla, to asi nemusím psát. Ale když už se tak stalo, a nezmůžu nic když se budu dokola ptát proč a brečet, děkuju za to sluníčko, co v sobě má jak Terezka, tak Klárka…

O ten se musím podělit – visí tedy na BC v Dobromile, ale ne každý z vás tam možná chodí a vůbec, Lulu se určitě zlobit nebude;)

Jen jsem ho maličko vylepšila o amaretto (no jo, jsem úchylnááá, ale fakt to jen  vylepšil a jen lehounce, na ovonění ;) )

Tak nejdřív fotka, abych vás navnadila a pak jak ho udělat. Je to docela jednoduché, vypadá to složitě, ale fakt není. Davča mi jako klasicky pomáhal, a jak nejvíc miluje ty medové odkrojky z plátů – takže i zdatně užíral:)))

Na pět placek potřebujete:

400 gramů polohrubé mouky

2 vejce

2 lžíce medu

100 gramů oříšků pomletých

150 gramů cukru krystal

50 ml mléka

120 gramů másla

1 lžíce sody bikarbony

2 lžíce  octa

Rozpustíme máslo, smícháme s medem, cukrem a mlékem. Do mouky přidáme sodu. Do rozmíchané směsi dáme ocet, vejce a pak mouku se sodou. Vymícháme těsto, mně se dnes asi díky hodně rozpuštěnému máslu, povedlo hodně tekuté. 

Dáme do lednice aspoň na půl hodiny, tam se trošku zatáhne. Když je tužší, jde v pohodě vyválet, když řidší, klidně nakydáme na pečící papír a do tvaru kruhu uplácáme rukama. Já vždycky udělám kruh bajvočko a pak na těsto přitisknu spodek od formy dortu a to celé dám péct. Po upečení se to kolo malým nožíkem krásně odřeže. 

Odřezky nevyhazovat, schovat!!!

Z těsta musíme udělat pět placek.

Náplň:

500 ml mléka

1 vanilkový pudink

150 gramů cukru krystal

2 lžíce medu

200 gramů másla

Uvaříme pudink s mléka, pudinkového prášku, medu a cukru. Mícháme tak minutku, dvě, pozor aby se nechytl. Když mírně vychladne, vmícháme změklé máslo, já nakonec vzala ruční mixér a krém vymíchala do hladka. Přidala jsem ještě asi dvě lžíce amaretta.

Pak si ještě připravíme do misky kávu – dvě lžíce rozpustné kávy a horkou vodu na polití placek. A na posyp rozdrcené zbytky z placek spolu se 100 gramy rozmixovaných ořechů. 

Každou placku polejeme kávou, pomažeme krémem, připlácnem další placku a tak dokola, až se dostaneme na vršek, krémem namažeme i boky a nakonec celý dort obalíme v mixu ořechů a těsta z placek.

Tak dobrou chuť, snad jsem na nic nezapomněla ;)

Lulu, je to nejlepší medovník co jsem kdy jedla!!!;) Jo byl jeden, co mu konkuroval (v Pardubkách) – ale tenhle je náš, domácí, a je naprosto super!!!:) Díky:)