Klárčin blog

Klárka je taková spokojená želvička – celou dobu seděla pod stromečkem v koječáku a rozbalovala si želvím tempem jeden dáreček za druhým. Když se podařilo (za naší pomoci) nějaký rozbalit, nadšeným hláskem je komentovala:)

Ale největší radost měla z téhle panenky:)

Nedávno jsem s pár holkama řešila, jestli by někdy své holčičce pořídily panenku na vozíčku. Docela by mě zajímalo, jaký na to máte názor vy. Ona teda u nás není k sehnání, tuhle jsme sehnaly díky p. Kočové a je až z daleké Emeriky, ale…kdyby byla normálně u nás v obchodech k prodeji, při pohledu na ní, lákala by vás nebo vůbec?

Já se přiznám, že vůbec nevím jak bych odpověděla, nemít Klárku…

Ještě nezacinkal zvoneček, Ježíšek ještě asi leží někde na kanapi a odpočívá před maratonem, co ho čeká;)

Ale já už dárek dostala.

Málem jsem upadla z balonu (sedím na něm  u počítače, je to super na záda a navíc mám tak trošku pocit, že se jako hejbu, placebo:))), když jsem na Počítadle návštěvnosti na stránkách blogu uviděla dnešní číslo.

Před chvílí tam bylo 590!!! Vy si ze mě děláte srandu, že jo…???

Na Štědrý den? I v tenhle den, který patří rodině, svým nejbližším, 590× jste  od půlnoci doteď otevřeli stránky naší Klárky, naší rodiny, abyste se podívali, jak se máme…možná jestli stíháme, jestli k nám vůbec Ježíšek může přijít:)))

Hlásím, že může.

Stromeček stojí, svítí, je nazdobený. Salát se chladí od včera v lednici. Cukroví máme. Polívka hotová. Řízky jdu obalovat, jen to tu dopíšu a dárečky prej má Ježuch už v rychtyku (jako zabalený a tak:)))

A hlavně, pobíhaj tu a jezdí děti, který se tak těší na večer a den se jim neskutečně vleče, asi tak, jako rodičům utíká:)))

Děkuju, že jste s námi – děkuju za Klárku, které pomáháte, děkuju za tu psychickou pomoc pro mě a za tu druhou, finanční i pro radost, kterou dáváte naší princezně na kolečkách…

A teď už jdu na ty řízky ;)

Už zítra tu bude ten den, o kterém se pořád dokola mluví snad od září ;)

Když děti zlobí, vyhrožujeme, že nedostanou nic od Ježíška.

Když jsou hodný, tak naopak.

Co jsme do dneška nestihli, zítra už sotva dohoníme.

A co…

Možná trošku zapomínáme, o co tu tak trošku jde.

Oni nám to děti připomenou:)

Přejeme Vám krásný Štědrý den, abyste u stromečku a u stolu byli se svými nejbližšími, abyste ty samé lidi a malé lidičky potkávali na tom samém místě za rok, pořád, když to půjde…

Mějte se rádi:)

Dobrou noc:)

Míšo, pošta to stihla!!!:)

Ty obrázky jsou nádherný, fakt moc krásný, zítra ti pošlu fotku, kam jsme je s dětma pověsily!!:)

A za knížku moc děkuju (od manželů Dolejších Každý má svůj Everest) , moc se těším, jak si o víkendu počtu (to tu budu sama jen s Karlem ;) )

Jsi moc hodná, opravdu děkuju. Ale ještě víc ti děkuju za to, že jsi. Víš, je to zvláštní, musela jsem si k tobě najít cestu, nebylo to tam hned. Ale poslední měsíce patříš mezi mé nejmilejší, máš v sobě velkou sílu a moc mi pomáháš… Doufám, že se jednou poznáme i osobně.

Hladím na dálku bříško i staršího brášku a přeju celé vaší rodince krásné vánoční svátky, Bůh s vámi.

Dneska dopolko jsem měla doma jen půlku svých dětí.

Nejstarší se teda už chystala od táty domů k nám, druhý nejstarší je v dalekých Pardubicích, muž připravoval dříví venku na další sezonu – tak jsme tu tak byli sami, já, a moje Káčka:)

Klárka se neuvěřitelně rozkecala, je s ní větší a větší sranda, Kája teda prudil celý den, na závěr se poblindil, ale teď už spinká, tak snad bude v pohodě…snad jsou to jen zoubky…

Děkuju vám za podporu, jakou dáváte Klárce, mě, celé naší rodině. A přeju, kdyby se někdy stalo vám, že budete potřebovat pomoct, aby jste ani vteřinku nezůstali v nejistotě, že jste na to sami. Nejste. Minimálně já jsem tu pro vás. Víte, jak mě najít.

Děkuju.

PS: Hádanka pro dnešek – kdo tu naši Péefku tak krásně zpracoval? ;)

Tak nám ho odvezli – nečekaně, narychlo, batoh jsem šmudlovi balila jak při mobilizaci, v minutě bylo hotovo.

Je to už velkej kluk, rozhodl se a jel. Vlakem s dědou a babi Naďou do Pardubic. Zatím nevolaj, že brečí.

Ve vlaku, jak vidno…nebrečel ;)

Fotka je mms – z mobilu, asi je to poznat. No cítím se divně, čím víc večer pokračuje. Zuzka je dnes u táty, Davča už v Pardubicích a tak jsou obsazené jen dvě postýlky. Musím se na to dívat pozitivně – zítra mi nikdo nevykecá díru do hlavy!!!! ;)