Klárčin blog

…plním předsevzetí, ale asi se na to brzy vykašlu ;)

Předsevzetí do Nového roku jsem si dala dvě.

První, že se konečně zbavím oblečení, z kterého děti vyrostly, protřídím, rozdám, anebo to zachovalejší prodám na Aukru. Mno, asi nebudu povídat, kolik tam toho už visí (když to je taková piplačka to fotit a popisovat a … bleeee…) 

Druhé, že se děti nebudou jen pasivně koukat na pohádky z DVD (kterých dostaly pod stromeček od prababičky požehnaně, jsou tam krásné pohádky, což o to, ale takový cituplný přednes od maminky má přece taky něco do sebe:))  a že jim aspoň obden budu před spaním číst. 

Přiznám se tu bez mučení, že jsem tomu zatím moc nedala.  Na to, jak sama ráda čtu, manžel taky, Zuzka taky, tak nahlas nám to moc nejde. Když k tomu přičteme, že David po dvou minutách začne rotovat, kopat do zdi, vystrkovat zadek zpod peřiny a dělat různý kraviny, takže je fakt vidět, že se soustředí… a Klárka po minutě nasadí výraz, že vůbec neví o co jde, začne povídat něco, co s tím vůbec nesouvisí a oba se začnou dožadovat pití, jídla a milionu dalších věcí… 

Knížek máme spousty, přes den se je snažím vnucovat, ale že bychom se věnovali nějak pravidelnému čtení, to prostě ne. Proto to předsevzetí.

Jenže – snaha byla, ale pohádku O hubaté Handule jsme nevydejchali ani jeden, nějak jsme nepochopili pointu. Bratří Grimmové asi měli nějaký spešl smysl pro humor, asi nějaký germánský;)

Tak i když jsem říkala dětem, že bude jedna pohádka a jdou spinkat, porušila jsem to, protože jsme si nikdo nepřišel na svý a hledala druhou. Vybrala jsem tu o tom: Jak se dostal měsíc na nebe.

Nevím – asi byly děti dřív hloupější nebo co, ale po téhle pohádce jsem ztratila už poslední kredit. Určitě u Davči. Protože: Maminko, měsíc přece nevisí na dubu, nikdo ho nemůže rozkrájet na čtvrtky, protože  TO  JE  PLANETAAAAA!!!!

Zítra jim pustím DVD ;)

Ve středu 7. ledna 2008 v 16:30 hodin australského času, v 8:30 ráno  našeho času se rodina, blízcí příbuzní  a kamarádi rozloučí s malým Lexíkem.

S malým chlapečkem, kterého sice porazila zlá nevyléčitelná nemoc, ale na kterého myslí neuvěřitelně moc lidí a na své cestě na druhou stranu…nebyl a není sám…

Při obřadu, při loučení, budou mít všichni v rukou balonky, se vzkazem pro Alexka, s obrázkem, s pár slovy… a spolu s ním je vypustí k nebi…

Určitě bude Lexík rád, když ho doprovodí i balonky od nás. I když nemůžeme být přímo na obřadu, v duchu s ním budeme, i s jeho maminkou, tátou a sestřičkou.

Kdo chcete maličkého doprovodit, přidejte se k nám. Stačí jen nafouknout balonek, třeba na něj něco napsat a poslat k nebi. Lexík už bude vědět. A i když balonek neodletí vysoko, i tak to bude vědět. Bude cítit tu ohromnou sílu, kterou mu posíláme.  Bude vědět, že není a nikdy nebude sám.

.............­.............­.............­.............­...........

Třeba se vám podaří balonek nafotit… Ve středu bude tady na blogu článek s balonkem  pro Lexíka od nás a do komentářů můžete vložit váš odkaz na fotku, nebo mi jí poslat mejlíkem a já jí do vašeho komentáře vložím. 

Fotka v tomhle článku je jen pro ilustraci – děkuju Nikso!! 

Ve víru posledních dní, vlastně těch prvních lednových dní, bych tak nějak zapomněla na  pár malých velkých událostí naší rodiny.

Tou největší je asi ta, že se nám v pátek vrátil Davídek z prázdnin od babičky. Je to už prostě velkej kluk. Týden nebyl doma, prostě nějak nám vyrostl a cestuje si sem a tam po republice…

Obě Káčka měla radost, že je brácha zpátky (Zuzka nevím, podle ní tu asi byl větší klid:))), konečně s Kájou někdo jezdí s autama, konečně má Klárka parťáka večer před spaním u pohádek:)

Od Bludičky – teda od Kamilky ;) přišla Klárkce krásná mozaika, tak se statečně snažila skládat, ale nejvíc se jí líbil pozdrav se sluníčkem od Kamči:)

Klárka se dneska rozloučila s uauou – a začala krásně vyslovovat pes. Vůbec začala hodně povídat, což předvedla včera u kamarádů, dokonce došlo i na zpívání a hitovku: Není táta a posléze přidala i Kája hajá :))) U toho se na vozíčku patřičně vlní, takže myslím, že kulturní zážitek to byl rozhodně:))

No a dneska je pondělí, muži skončila dovolená, Davídek je ve školce a  nám začal klasický týden. Mám tu před sebou kopu úkolů a telefonů, co je třeba zařídit, jdu na to;)