Klárčin blog

Jsme asi na hlavu (už nám to bylo párkrát kdekým naznačeno:))), ale tohle je prosím naše myčka nádobí :)))

V kuchyni nemáme přívod teplé vody. A tak si jí nosíme z koupelny v kyblíku.

Bydlíme v domě skoro sedm let a v penězích ten problém vážně nebyl a není. To se tu před lety dělaly dražší rekonstrukce.

Jenže nám to nevadí, kdybych měla někam do žebříčku dát, na kolik procent sním o teplé vodě v kuchyni, tak … tak na půl procenta?

Je to divný. I mně to přijde divný, že mi to ještě neleze krkem. Nebo je to tím, že nádobí myju tak 2× denně a že 2× denně si přinést kýbl není zas taková námaha?

V době myček, sušiček, všemožných udělátek sloužících čemukoliv a usnadňující život?, mi dělá skoro až zvrhlou radost si nosit horkou vodu přes půl domu a camrat jí po předsíni:)))

Je to takový primitivně vesnický ;)

Je to takový, jaký jsme v podstatě i my ;)

Dneska mi mejlíkem přišla milá zpráva. Andrea (maminka Alexka) si založila blog.

Před chviličkou na něj vložila první díl Lexíkova příběhu, díl o jeho narození…plný nádherných miminkovských fotek… a taky obav, že něco není jak by mělo být (jak tohle znám…).

Doporučuju mít na článek aspoň trošku klid. A taky kapesníky po ruce…

Možná to na mě tak působí, protože tolik Andrejiných pocitů znám… možná to na mě tak působí, protože si strašně nepřeju ty kterými procházela i prochází právě teď, zažít…

Andrejko, to ale nic nemění na tom, že jsi neuvěřitelně silná ženská a já jsem moc ráda, že jsem tě poznala. Jsi mi oporou. Tak jako další maminky, s kterými nás pojí ta tři písmena…SMA…

Andrejčin blog najdete buď v odkazech v pravém sloupci nebo když kliknete na slovo blog v tomto článku.