Klárčin blog

Pan H. je opravdový hospodář.

Jsem ráda, že máme tyhle sousedy. Snad ani ne kvůli medu od jejich včeliček. Nebo pro ta domácí vajíčka. I teď v zimě jich má dostatek na prodej :)

Možná ani ne pro tu spoustu megaostružin, které po dětech v létě posílá (i když už i my jsme jich letos měli slušnou úrodu ;) )

Jemu a jeho paní už bude přes sedmdesát. Oba jsou celý rok ošlehaní od slunce a větru. Od práce na zahradě a v sadech jsou trošku ohnutí – ale možná to má na svědomí i stáří… Pán má ruce, na kterých vidíte na první pohled, že pracují. Paní si asi nikdy nepěstovala dlouhé nehty ;)

Od jara do podzimu je jejich zahrada snem zahradníků. Najdete v ní snad všechno. A i přes slepičky, včelín, prostě drobné hospodářství mají všude neuvěřitelný pořádek.

Znáte takový ten typický obraz českých vesnic: plot na různých místech vyvrácený, tady halabala naskládané fošny, co se budou hodit, v koutě zahrady pod jabloní vysloužilá pračka…no nebudu pokračovat. Tohle u manželů H. totiž nenajdete.

Jakoby všechno má svůj smysl a všechno má svůj čas. I přes tu lopotnou práci si najdou čas na popovídání a úsměv.

Mám sen. Jednou bych ráda, aby země na naší zahradě uměla dávat všem rostlinám, bylinkám, květinám, stromkům…to co potřebují pro život.  Tak jako teď nestíhám, bych se ráda starala o malé hospodářství, čistě pro radost a možná sem tam měla nějaký nadbytek i pro rodinu a sousedy. Nechci mít mozoly a být naštvaná, že pracuju od nevidim do nevidim a co z toho. Chci mít mozoly a za nehtama hlínu, ale chci se u toho smát. Chci mít práce tolik, aby se při ní dalo hezky žít. Jednou bych ráda včelín. Jednou třeba po panu H. přeberu štafetu v naší vsi.

Ale ještě se toho mám spoustu co učit:) A člověk k takové spoustě věcí, které by chtěl znát a umět, si vůbec nepotřebuje platit kursy ve městech a složitě dojíždět. Je toho ještě strašně moc, co mě může naučit život. Příroda. Lidi. Jen tak, že jsou a že se je budu snažit vnímat:)