Klárčin blog

Za chvíli ve 20:00 na ČT2 – Vozíček na cestě vzhůru.

Dojmy napíšu po zhlídnutí;)

PS: Tak dojmy nenapíšu, právě jsem zjistila, že nám nejde ČT2, asi už je přepnutá na to analogový vysílání (nerozumím tomu, jde jen o tenhle program u nás, na jednom vysílači pořád fungoval)

No tak nic nooo…vzhledem k našemu skvělému šnečímu připojení nezhlídnu reportáž ani na netu;) 

Přes den je u nás málokdy ticho;)

Teď co je doma Davča ze školky (doporučila nám to dr. kvůli očkování na chřipku, takže je skoro 14 dní s námi ), skoro vůbec se nepodaří, aby na chviličku zavládl naším domečkem klid a mír:)

Pořád se tu něco pošťuchuje, hádá, pořád tu někdo něco povídá, zpívá, řeší.  Ten tu pobíhá a metá div ne kotrmelce a skoro každý den má deset úrazů o něco, ta sjíždí terény a nohy bráškům a ten ani ne roční tu už běhá jak kamzík, div se taky nepřerazí, leze na postel, aby z ní za chvíli padal po hlavě a taky s prominutím tu svou mrňavou klapačku nezavře;)

Ticho - nevím co to je. Někdy bych si chtěla tenhle pojem osvěžit. A někdy jsem ráda, že ho ta moje skorotrojka nedopustí:)

Já vím, že to možná přijde někomu srandovní. Nebo že ta moje radost je neadekvátní.

Ale mně se prostě strašně ulevilo.

Kdybych neměla tolik načteno, kdyby mí soudný myšlení nezastínil strach, tak by mi asi docvaklo, že je to jen střevní viroza, že to bude dobrý. 

Když Klárka nejedla třetí den, pozorovala jsem jí, když pila. Jestli se jí dobře polyká. 

Že jí bolí bříško mě vůbec nenapadlo!! Měla jsem hrůzu z toho, že se jí zhoršilo polykání, že svaly přestávají fungovat… prostě jsem panikařila…

Díky Lucko, že jsi mě postavila zpátky na zem, a i pak hovor s naší doktorkou  mě uklidnil. Někdy prostě myslím iracionálně, nenormálně, akorát si to bohužel v tu chvíli vůbec neuvědomuju!!

Takže proto mám takovou radost z těch pár piškotů k snídani, plátku sýra (já vím, není to zrovna dieta, ale já měla takovou radost, že si ho vzala!!!)

A z deseti lžic polívky k obědu:)

Bude zase dobře:)

Byla to jen viroza:) Ufff…