Klárčin blog

sepsat asi pět článků, optimistických a hezkých, takových jaký byl pátek, sobota a kus neděle.

Budu muset počkat.

Snad se nebude Andrea zlobit, ale dám sem ten odkaz, který mě hodil zpátky. Uvědomila jsem si, že se tu směju, žiju, jsem…a přitom mám vůbec nárok???

Alexkova fotka byla přidána na stránky SMA andílků.

Rozklikla jsem to, chtěla jsem se na něj podívat. Ale ta bolest, která přicházela s pomalu načítajícíma se fotkama dalších a dalších dětí, které tu už nejsou… zvlášť fotky holčiček, kterým je jako Klárce, ta bolest mě v tu chvíli srazila na kolena tolik, jako už dlouho nic…

Musela jsem na chvíli ven, na mráz, nezvládala jsem to…

Tak až bude líp…já to sepíšu…myslím to veselý.

Zachytit je pohromadě je vážně umění – aby to všechno koukalo tak nějak dopředu, aby se to nemázlo…prostě tohle je nejlepší z nejhoršího ;)