Klárčin blog

Dneska jsme odpoledne jely jen já a Klárka do Plzně na doočkování proti chřipce (už to mělo dávno být, ale nemoce tu druhou vakcínu zpozdily…)

Kluci zůstali doma a my měli dámskou jízdu. Sice protknutou pigárem, ale Klárka byla statečná, ani se nerozplakala a to ani tiše, jak to umí. Slzičky zadržovala statečně a opravdu nevyklouzla ani jedna. Kočička moje…

Celou cestu do Plzně nezavřela pusu. Tomu by asi uvěřil málokdo, kdo k nám přijde, protože jakmile dorazí někdo na návštěvu, naše Lady se všeho dožaduje jen pomocí posunků a neartikulovatelných zvuků;)  Takže komentovala auta, autobusy, tramvaje, fascinoval jí v čekárně jako živý bacil (vypadal fakt děsně, i já jsem  měla nutkání do něj píchnout prstem, jestli se nepohne, byl asi půl metru velkej!!! – reklama na vakcínu Trivirac nebo co:))) 

Cestou zpátky od paní doktorky jsme se stavili v Globusu Kájíkovi pro kaše a pro plenky pro obě Káčka.  Klárka drandila na vozíčku a byla spokojená, pak nahlásila hlad, muselo se pro sýrové bulky.

Musím se občas smát, jak ty lidi koukaj. Já chápu, že takhle malej vozík není k vidění často. Beru i že jsme s Klárkou fakt krásný, takže to člověka asi trkne:))) Ale někteří Plzeňáci u toho zapomínaj i zavřít pusy, že by člověk o ně mohl mít strach, že jim do ní  něco vlítne (jestli my nemůžem za tu epidemii chřipky na Plzeňsku, to se to množí jedna báseň ;) )  Ohlížej se div neporazí bankomat a podobně. Vážně nepřeháním. Zlatá naše víska, kde nás každý zná a nikdo na nás nezírá ;)

V autě cestou zpátky jsme zpívali jak českou klasiku (Skákal pes), tak i hity z Mamma Mia (Hany Hany lalalalala:))) ), Klárku to doost bavilo asi sedm kilometrů, pak zavelela: Maminko dosss!!! A pšššššš!!!!

Bylo to fajn, i přes to pigáro. Užili jsme si náš pidivýlet:) A zase jsme se rádi vrátili k našim klukům a do domečku:)