Vím, že Bůh by mě nepostavil před něco, co nemůžu zvládnout.
Jen někdy si přeju, aby mi zas až tak nedůvěřoval ...
Vím, že Bůh by mě nepostavil před něco, co nemůžu zvládnout.
Jen někdy si přeju, aby mi zas až tak nedůvěřoval ...
Náhodný úlovek, kousek štěstí.
Zuzi mě poprosila, abych jí nafotila Klárku v culíčkách s pidicopánky, které Klárce ráno udělala. Právě loupala brambory a měla špinavý ruce, tak jsem jí zastoupila:)
A tohle se mi podařilo úúúplně nakonec, fotka, která se povede jednou za čas. Když se tady na Klárku dívám, musím se usmívat. Navzdory všemu.
Tahle fotka, tenhle její úsměv – už je asi jasný, proč je naším sluníčkem, že jo:)
Zuzi, díky, že jsi mi tu fotku nakonec nechala, opravdu. Při pomyšlení, že bych jí nedala na blog a nepodělila se…máš to u mě;)
v kategorii Projekt 365 | 21 komentářů