Klárčin blog

Možná ta neurologie v pondělí.

Možná Morgan.

A určitě i svým způsobem Mattie.

A taky asi Klárka:) A půjčený tučňák ;)

Možná souběh událostí, pocitů, pondělní euforie z kontroly, Morganiných rozesmátých očí, Mattieho básní a pohledu na život…

Klárčin stoj každý den, půl hodina, kdy si staví puzzle nebo dlabe, půl hodina, kdy je jí dáno s pomocí být jakž takž rovná, půl hodina mojí radosti, protože cítím, vím, že jí to svědčí.

Něco ze mě spadlo.

Mám o ní pořád velký strach. Strašný strach. Miluju jí tolik moc, jako může máma milovat svoje dítě. Je ještě tak maličká…

Ale už nebrečím dvacetkrát denně, neutírám si slzy potajmu dlaní, v noci se nebudím s myšlenkou na bezvládné tělíčko, s kterým se loučím…  Neříkám si: kdy??? Oslaví další narozeniny?

Vlastně až doteď jsem byla strašně zbabělá.

Já jí začala věřit. Té malé holce, který ještě nejsou ani tři roky. Ona se jen tak nedá. Deset měsíců bojuje jako lvíče, a my s ní…

Nevím, co bude za měsíc, co bude za rok. A ani trošku mě to nezajímá. Protože teď je teď a zítra se probudíme a bude tu smečka mláďat a bude tu jako skoro pořád, veselo:)

Možná přijde sem tam pukavec.

Ale nebude už postávat za dveřmi každý den.

Už neslyším jeho obcházení kolem  v každé minutě, už necítím jeho studený dech. Možná se sem tam zastaví na kus řeči. 

Vzpomenu si na Morgan. Vzpomenu si na Mattieho, jak to zvládal, jak se snažil, jak strašně moc všem dal…

Vzpomenu si na zprávu z neurologie a pohladím tučňákovi zobák (než budeme mít svůj vlastní stander ;) )

A poděkuju všem, kdo jsou v dobrém s námi. Protože to je strašně moc.

Děkuju vám:)

TADY je Mattieho Stepanka původní básnička (On Being a Champion). Pokusila jsem se jí volně zbásnit. Zuzka mi jí přeložila a pak mi vynadala, že jsem mu to zkazila, takže trvalo pár dní, než jsem sebrala odvahu jí na blog přece jen dát.

Představit si Mattieho, že se na někoho zlobí, mi po prolistování jeho stránek (i když s mou neangličtinou ehm ehm), prostě nejde…  Takže jsem se snažila jak to šlo, nikdy jsem to nedělala… kdyby ses Mattie náhodou zlobil, odpusť mi. A já ti v některém z dalších článků na oplátku napíšu, jak moc jsi mně ty a Morgan pomohli v těchto dnech…

Mattiemu bylo v době, kdy báseň napsal, devět let.

Šampionem být

Šampionem být

A stát si hrdinně

Nevzdat se v žádné

Kruté hodině

I když cesta kostrbatá může být

Nevzdat se a za svým cílem jít

.............­.............­.............­..

Šampion je jeden z týmu

Z týmu vítězství

Šampion překoná výzvu

A věří ve štěstí

I když si slzy cestou stírá

Provází ho víra.

.............­.............­.............­..

Šampion se umí smát

Má v duši naději

Hraje hru, kde pravidla

Se často ztrácejí

Protože ta hra má jméno Život

Právě proto, že ta hra je sám Život.

.............­.............­.............­..

Vítězem může být každý z nás.

Když žijeme pro vítězství.

Když jsme součástí týmu.

Když neztrácíme naději.

Na život.

Po včerejší smršti s králíkama a Miškou od Lucky spal Kájík takhle :)))