Klárčin blog

Dneska se ozvalo zaťukání – sobota odpoledne, jsem doma jen s Davídkem. Ostatní jeli plavat (Klárka v nové autosedačce, je tam naprosto nadšená a pořád opakuje: Já mám novouuuu:))) )

Nikoho jsem nečekala. Za dveřma stojí dcera paní Babičky. Je jí asi tak nějak jako mé tchýňce, je to moc hodná paní.  Nedávno jsem byla u paní Babičky na návštěvě (měla narozeniny, úctyhodných 85. let!!!) a ona u ní byla také. Pracuje u náměstí v Plzni a já jsem si jen posteskla, že se tam vůbec nedostanu, že bych potřebovala zajít do tamního Koření u Antonína pro vanilkové lusky.

Sobota odpoledne a v ruce dva lusky vanilky:)

Pořád mě bude udivovat, že dneska ještě někdo poslouchá. Že vnímá, co říkáme. Že se zajímá. A že třeba ve svém volném čase něco pro druhého udělá…

A nemluvím jen o paní.

Mluvím o Jítě, která musela několik hodin stříhat a šít a vyrábět pro cizí holku, s kterou se ještě nikdy neviděla, pytlíčky na bylinky (uhodli jste!!! :) )

Mluvím o spoustě z vás, které jste třeba koupili, balili a poslali Klárce i dětem balíček s překvapením!!:)

Mluvím o Lucčině mamince, která Kájoušovi upletla teploučký svetřík, v kterém právě vedle chrupká (spí v nejchladnější místnosti v domě a tak byl svetřík pasován mezi vyvolené, protože je fakt úžasně teploučkej :) )

Mluvím o tom, že si najdete čas a díváte se na Klárčin blog, protože vás zajímá, jak se Klárce daří a když je dobře, radujete se s námi:)

Posílám vám vanilkové poděkování:)

PS: Konečně budu mít za týden svůj vanilkový cukr doma a nebudu na něj muset myslet v obchodě;)