Klárčin blog

I když se to nezdá a bílá peřina je všude kolem nás, ba co víc, místama je tlustší a tlustší a kupodivu nehřeje… stejně se JARO blíží a jen největší pesimista by to popíral:)

Příští neděli je 1. března a slovo březen prostě jarem voní!!

A mně dneska přinesla pošťačka balíček, který byl tím jarem (ale i létem) doslova nasáklý!!!:) 

Uhodnete, co to je?:)

Sedmnáct pozdravů jara od Jíti - a já moc moc děkuju!!! A taky za vystřihovánky pro děti, krásně se s tím právě zabavují:) Davídek bohužel prokašlal noc, takže zůstal doma. 

PS: Maxíku, tuším, ty jsi se taky nabízela, tak ti taky moc děkuju za ochotu (teď doufám, že jsem to nepopletla…)

Já vím, že je to nefér – vedle Klárky tu je nejčastěji Kája. Asi pro to mám jednoduché vysvětlení – je u něj tolik poprvé… Dneska třeba poprvé jí jako člověk:)) Vidličkou si nabere brambor nebo kuře a fakt se trefí do pusy a fakt pod sebou nemá svinčík a jde mu to.

U Zuzky už se to předpokládá ;)

U Davči je to taky v pohodě:)

Klárka je tu často.

Takže prostě si nemůžu pomoct a dokumentuju u našeho Benjamínka jeho poprvé.

Dneska si tak vychutnával oběd, že jsem nemohla nefotit:)

No aby mu nešmáklo, v takovém prima svetříku!!! Od Lucky maminky k narozeninám:) 

No musela jsem no…tak dlouho jsem hledala, až jsem našla a musela vyzkoušet.

A rovnou jsem recept i vyfotila ;)

Tak TADY jsou rozpíčky Káji Maříka – spíš teda rozpíčky jeho maminky:) 

Ne, tuhle fotku nemůžu nechat zapadnutou v komentářích:))

Teď jsem jí otevřela a Lucko, ty to prostě umíš – zachytit okamžik, situaci:))

Tak pro tohle je taky skvělý stander!! Záškodník neničí ségře vytvořené obrázky z puzzlíků, jako na téhle fotce z pátku třináctého :))

V posledních dnech se staly vášní.

Díky za každý dobrý nápad – trénují prstíky, Klárka při skládání stojí ve standeru a ani o tom neví a v neposlední řadě ani myslivna nezahálí ;) A té radosti, když se najednou z kousků stane celý obrázek!!!:)

Prostě puzzlíky válí!!:)

Papírové, dřevěné, pěnové – ani jsem netušila, kolik jich doma máme. Davídka už dávno nebavily, a Klárka mi na ně přišla malá. Přistihuju se, že jí pořád beru jako menší, než jsem vnímala Davídka i Zuzku v jejím věku. Musím to v sobě udupat. Je to velká holka a je taaak šikovná. A těch řečí, co u toho vede:))

Nejradši je staví s někým – pomocník se ale nesmí moc vtírat, nesmí být moc aktivní, musí být při ruce, ale konečné slovo i tah je na Klárce;)

Teď když dopisuju Projekt, už bude čtyřicátou minutu ve Standeru a se ségrou se vrhaj na další puzzlíky. A já  jdu odestlat, v šest bude koupání.

Hezký večer:)

Už takových 14 dní bere Klárka vždycky po odpoledním spaní Koenzym Q10. Není to asi zatím u spinálky běžné, někdo dává, někdo bere, někdo nedává, někdo nebere.

Je mi teda záhadou, že je jich tolik druhů. Na některých krabičkách bylo psáno, že jsou vhodné až od deseti let, na dalších že jsou jen pro dospělé, na téhle že ho může i malé dítě.

Takže to nějak nechápu – podstata by asi měla být stejná, myslím složení, a na gramáž to bylo taky stejné.

Nicméně Koenzym Q10 je prý dobrý na zahřátí svalů, dodání energie, prostě může Klárce hodně pomoct a rozhodně neublíží.

No a musím napsat ještě jednu věc. Když Klárka začala vloni v květnu brát Valproát, je to takový menší prášek, lámala jsem si hlavu, jak jí naučím ho polykat. Uvažovala jsem, že ho budu balit do něčeho dobrýho, přemýšlela jsem, jak jí ošulit a donutit ho spolknout.

Pak jsem si řekla, že to nemá cenu. Bude pořád něco polykat, na práškách bude závislá zřejmě celý život. Musí se naučit je přijímat, musí to zvládnout (nebyli jí ještě ani dva roky…)

Asi tři dny trvalo, než to tak nějak pochopila a od té doby krásně polyká, je to fakt šikulka!!! No a koenzym je asi 2× větší a … hned napoprvé ho krásně celý spolkla:)

Jsem na ní pyšná, i pro tohle:)

Pro porovnání: Valproát – Koenzym – Ibalgin (400) 

I když to u nás ve dřevníku právě dnes vypadá takhle …

… tak stejně není čím topit.

Tohle dříví čeká na další sezonu. A ještě další za plotem na složení a další v lese.

Ještě ho musí vítr a sluníčko dopřipravit, ještě musí na svůj čas počkat. Úplně nejlepší je dát mu dva roky, no to se dohoníme ale až v roce 2010 ;)

Takže topíme briketama z pilin, neb zásoby na letošní rok došly. Kamna nenažraný:))

Kamna milovaný, dneska nám upekly bábovku – je to takový prima pocit, topíte a mezitím jen tak jakoby nic v nich i něco upečete, dvě mouchy jednou ranou:)

„To jsem jakživ neslyšel, kupovat chleba,“ řekl Kája. „Že si nepečete doma? Teta pekařka v Lážově taky peče, a to si tam takový lenoši, kteří nechtějí doma péct, dají mouku a zaplatí jen pár krejcarů za pečení.“

Kájo, Kájo -  na stará kolena jsem tě začala číst. A protože mě fascinuje život na vesnici, život žitý před dávnou dobou, tak jsi mě chytnul. Směju se u knížky, jako by mi bylo osm a když ti nějaká dobrota klouže do ledvin, sbíhají se mi sliny taky;)

Dneska jsi mě dokonce donutil upéct nám chleba:) 

Máš pravdu, je to jako nic,  k těm mysliveckým závitkům ze včera bude naprosto skvělej (a to jsem půlku hladký mouky nahradila polohrubou a i tak je moc dobrej, naštěstí:)) 

A tak vůbec se mi moc hezky čteš – nějak nechápu, že jsem tě objevila až teď, ale důležitý je, že vůbec někdy;)

Tak díky, těším se na večer, na tvoje další dobrodružství :) 

Tuhle básničku včera napsala Bludička pro Klárku a pro mě. Píše krásně, to já vím, i my ostatní, kdo jí známe. Ale tahle báseň je něčím jiná.

Nepochopím, že někdo, kdo nemá ten osobní prožitek, dokáže tak popsat, jak to cítím. Nepochopím, kolik empatie ten člověk má a jak velkou má duši…

Bludičko, děkuju. A odemykám tedy veřejně i článek (Možná), který tě k napsání vedl, aby to bylo kompletní. Tvou básničku nemůžu zamknout, ta tu musí být i pro maminky nemocných dětí, které neznám, kvůli té naději. Pro lidi, které nemají heslo, protože ona nemůže být zamčená..

.............­............

Já jsem velká

Ty jsi malá

a přeces mi sílu dala

prosím Boha

prosím nebe

potřebuju navždy Tebe

život křehký jako vlásek

přitom letu podobá se

srdcem cítím jeho hloubku

srdcem cítím jeho krásu

oči ty máš plné jasu,

plné chuti, plné touhy

stači jeden pohled pouhý

na Tvé křehké tělo víly

na Tvou duši plnou síly

na duši kde zázrak tkví

Tvoje srdce

srdce Lví

holčičko má

děkuji Ti

já jsem velká

Ty jsi malá

a přeces mi víru dala

život mine nemine

neopustím nikdy Tebe

neopustíš nikdy mne

holčičko má děkuji Ti

že smím Tebe doprovázet

na Tvé cestě

Dnes už vím…

Ač neděle, tak byl dnešek ve znamení likvidace zbytků a přebytků ;)

Prostě se dojídalo, co bylo navařeno v sobotu plus co se našlo.

A protože nám to tak krásně šlo, k večeři jsme se odměnili myslivcovými závitky ;)

Jo takhle to u nás vypadá, když se vyhlásí nevařící den:)))

Fotorecept je TADY :)