<!–texy–>tak jsem zase o dost chytřejší,vidíš co věcí nevím ..Diny

<!–texy–>Pekna zvatlalka se stava z Klarky, to je pak u vyletu sranda, vid?

Jinak je u cviceni fakt sikovna! A propadly hrudnicek i s tim dulkem je dusledkem oslabenych branicnych svalu i v dusledku respiracnich nemoci. Loni v lecebne jsme to taky resily rehabilitaci a takto mi to bylo vysvetleno. Je lepsi kvuli tomu rehabilitovat, zvlaste kdyz se Klarka moc nebrani.

Drzim vam paluchy!

Sulda

<!–texy–>Můj brácha taky. Teď na něj balí holky-je to prý sexy…Jinak má to proto, že měl od miminka skoliózu páteře a propadlý hrudník…Myslím, že až Klárce začnou růst prsa, tak se to ztratí:-)

<!–texy–>Diny,Petr má taky propadlí hrudník od malinka (důlek nebo lavor jak říka Petr),necvičíme Vojtovku jako Marcela.

<!–texy–>No já teda nebudu tvrdit, že je to typické pro SMA, beru zpět, ale je to určitá deformita způsobená nedostatečnou funkcí dýchacích cest nebo jak to říct, má i hodně rozestouplé brániční svaly, já fakt nevím, jak to popsat…každopádně po kontrole v respirační poradně budu vědět víc, určit se na to zeptám a pak napíšu, jak to teda je, ju?

<!–texy–>Já se taky přidávám, třeba ten dolíček nemusí mít 100% souvislost se SMA. V mé i manželové rodině jsou deformity hrudního koše zastoupené a Matěj (náš mladší 6 let) má na pravé straně spodek hrudního koše docela výrazně vypáčený ven. Když takhle leží jako Klárka, tak je to pěkně vidět. Nic na to nikdy nikdo neříkal. A se starším jsem cvičila Vojtovku, když byl miminko. Měl polohovou vadu -když se narodil měl stočené nožky. Vše se spravilo, ale vím, jak je to náročné. Ono se řekne pět minut, ale to je X věcí, co zaberou pět minut.

Kéž by se Klárka cítila líp a líp!

<!–texy–>Dolíček bude asi normál. Naše Ivča ho má taky trochu a doufám, že co se týče sma, tak jsme ok. Ne, tak velký, ale i ona sama ho vnímá. Já to vždy přičítala k její hubenosti. Doktorka jí pravidelně vídá a nikdy nám k tomu nic neřekla….

<!–texy–>…po pravde napíšem, že ma toto tvoje rozprávanie, Diny, + fotky Klárky hodne dostali…Neviem prečo, ale z tvojich slov, akými si to všetko prezentovala…som cítila niečo veľmi bolestné. Možno preto, že si to podala veľmi objektivne…

Asi to ničomu nepomože, ale dnes mám veľkú chuť to jej maličké telíčko veľmi silno objať, predať jej aspoň trošku z mojej sily, zdravia…. A teba, Diny, tiež…i keď sa osobne nepoznáme. Veľmi na vás myslím.

<!–texy–>Diny, jak už jsem kdysi psala, já jsem s Š. musela vojtovku cvičit několik měsíců a pamatuju si, jak moc jsem si oddychla, když cvičení přestalo… Ale - tím víc mě mrzí, že tu “schopnost” cvičit s dítětem (už teda asi dost zmizela) nemůžu nějak využít pro Vás. Ach jo, proč jsme z druhého konce republiky a ne třeba sousedky, to bych k Vám mohla 3x denně zaskočit a s Klárkou zacvičit, pro rodiče je to hrozně únavné, i když jinak se 5 minut zdá jako nic.
Ale já fakt věřím, že Klárce to pomáhá!

<!–texy–>Marcel - jsi mě teda docela vyděsila…doufám, že nemá Klárka ty brániční a dýchací svaly nějak hodně v nepohodě, když ten dolíček má…a navíc ona to tam má snad odjakživa…:(((

Jinak my máme z Vojty jen tenhle cvik, jináč nic, jen protahování šlach, prstíků, míčkování atp. Naše rehabka říká, že je to trápení a zbytečné, u spinálky. Tenhle cvik jí nebolí a hrát ještě nic neumí, tak dokud nebude kamuflovat, budem cvičit

Jituš, cvíčo je všestranné, cvičíme při svlékání do vany, jen tak, ráno, dohromady za den tak 30-40 minut plus stander, ten beru, že hodně protahuje ztuhlé šlachy a fůru dalších věcí, dneska v něm dopoledne byla skoro dvě hodiny a pak usnula a spala tři:))) Pěkně jí to vyčerpalo