Klárčin blog

Dneska bylo venku krásně, ale na duši nějak ouzko.

A tak se pro dnešní stav asi hodí nejvíc tahle fotka…

Možná to tak někdy musí být. Možná se někdy všechny emoce nahromadí, ty pozitivní i ty negativní a jen slzy dovolí z nich trošku upustit.

Důležitý asi je se umět zase usmát. 

A to já zas jo, dokonce se dokážu smát i přes slzy, to je pohled:)) 

PS: Děti jsou v pohodě, užívaly si sluníčka, zahrady, poprvé jsme byli venku s interiérovým vozíčkem, protože nebylo potřeba bundy, Kája objevil, že tráva nekouše a že se po ní dá chodit, aniž by se nutně musel po minutě vztekat a že písek fakt není moc k jídlu ;)