Klárčin blog

Ve středu v osm hodin ráno to vypukne.

Už teď na to pořád myslím a doufám, že ta moje nejstarší šikulka to zvládne – že ukočíruje trému a strach …

Protože v hlavě to má.

Přijatá je už sice na druhou školu, co si vypsala, na ekonomku – ale ta jejím snem není.

Jestli můžu, prosím o držení palců – a jednou třeba zrovna vám nebo vašim dětem Zuzka vyprojektuje dům snů:)

Nebo bude navrhovat bezbariérové domy, školky, školy…

Nebo bude prostě jen dělat to, co jí bude bavit. Když jde o práci, není to tak špatná vize ;)

Zuzi, já pro jistotu držím palce už teď !!!! :)

… z dnešního dne zmohla i nejmenšího ;)

Inhalátor je bezva, měli jsme nedávno půjčený jeden od naší dětské dr. a tomu stříleli hadičky (jak byly pod tlakem) – a tenhle funguje bezchybně, mám fakt radost:) 

Navíc si Klárka nechala v pohodě nasadit masku, je to lepší než jen ten náústek a vzorně dýchá:) 

Kdyby všechno šlo všude tak krásně, jako dnes v respirační poradně…

Začalo to už parkováním. Hraboším v kufru, vytahuju mechaničák a golfky (Davídek je díkybohu ve školce) a najednou slyším, jak na mě někdo volá. A ona jedna kamarádka se vsi, nevídáme se často, ale je moc prima, má tři holčiny. S tou nejmladší šla zrovna taky do resp. poradny. Je objednaná hned po nás. To jsou náhody, co? Z jedné vsi v jedné ze dvou největší poraden v Plzni se takhle nezávisle potkáme. Pomohla mi s kočárkem a v čekárně Káju okouzlila sušenkama a byl její – mohla jsem k paní doktorce SAMA, to byl naprostý LUXUS, mohla jsem vnímat co mi říká ne na půl ucha, ale na celý a obě!!:)

Klárka byla vyšetřená, bohužel jsem jí slíbila, že injekce nebude, ale byla… rovnou jí nabrala krev kvůli pylové alergii v rodině a na dalších tisíc věcí (jaterky atp. – jsem ráda), udělala jí stěr hlenu z krku (to jsem taky ráda, podle toho se nasadí léčba) . Takže si Klárka trošku pofňukala… Ale hlavně, dostali jsme bez řečí poukaz na inhalátor a po chvíli přemýšlení ho paní doktorka rovnou vytáhla, že nám ho dá ať se nemusím vracet, stačí potvrzený poukaz jen zítra přivézt na recepci (to už zařídí tatínek).

Pak už stačilo zajet na pojišťovnu, zaparkovala jsem na zákazu zastavení (vůbec jsem netušila, že můžu se značkou pro ZTP/P, poradila mi to p. dr., jináč bych místo prostě ve středu města nenašla…), děti jsem zamkla v autě a vylítla za revizním. Prý to bude obratem. Byla jsem za tři minuty zpátky!!! 

Neuvěřitelné, když si uvědomím, že od října čekáme na schválení poukazu na postýlku a lehátko do vany;) 

Cestou domů jsem se zastavila pro Vincentku a rohlíky. Natankovat a domů. V ohradě byly čtyři kusy dobytka, nikdo nezdrhnul.  

Kája hned zapadnul do pelíšku, Klárku jsem položila k pohádce, než sestavím inhalátor. A takhle to dopadlo…bylo toho na ní moc…