Klárčin blog

I když píšu tenhle blog hlavně o Klárce, dnešní Projekt bude sobecky o dobití mojich baterek ;)

Odpoledne a večer už bylo Klárce líp (klasika, nejhorší jsou rána) a tak jsem nezrušila domluvenou dámskou jízdu s kamarádkama ze vsi. Dvě holčiny prodávaj v našem konzumu, s Aničkou se známe od našeho nastěhování… a s kamarádkou Radkou, ano tou zlatou učitelkou, co si ráno vyzvedla Davču a díky ní mohl do ZOO se školkou :)

Byli jsme posedět v naší lesní restauraci a nemělo to chybu. Vedle srandy se povídalo chvílema i navážno, ale legrace bylo víc;)

Mimojiné jsem se stala členkou Občanského sdružení naší vísky, a ta má za cíl trošku tu kultůrně působit, aby se tu prostě něco dělo:))

Pod patronaci si vezmu knížky, knihovnu a něco už pro ty děti vymyslíme. Ráda bych za čas ulovila třeba na besedu nějakého spisovatele (no to jsem sama zvědavá, jestli by se někdo urval k nám pobesedovat :))).

Zatím jsou to řeči jak se vedou v hospodě, znáte to … ale bylo to moc milý a podnětný a vůbec, hlava se zaměstnala i jinýma věcma než obvykle a i když jsem jako řidička neměla žádný vínko, tak si troufám tvrdit, že jsem byla vysmátá asi nejvíc ;) 

I když si to nepřečtete, tak holky, díky !!! Jsem nabitá, dobitá jak ten můj mobil;)

PS: A když jsem se vrátila, Zuzka měla vyžehlený megaGerlach prádla, je neskutečná, že jo!!!! :))) 

Nějak mi není ani do zpěvu, ani do psaní.

Když neřeším naší slečnu chrlalku, tak myslím na Majdu, jak jí právě asi je, v noci kdykoliv jsem se vzbudila, jsem se moc bála…co asi dělá, jak jí právě je…jestli jí pořádně kontrolujou…

Ráno jsem se bála podívat na mobil, pak i na blog Markéty, naštěstí noc je za nimi a docela zdárně, jestli se to tak dá říct…

No a já ráno byla taky na prášky, Klárka se vzbudila opět s horečkou, a s hrozným kašlem, že mi nedokázala ani souvisle říct, že chce pít. Byla celá červená, zpocená, kdyby šlo o ní říct, že byla slaboučká, tak byla slaboučká, haha:(

A do toho Davča natěšenej do školky, nemohla jsem ho dneska nechat doma, protože mají výlet do Plzeňské ZOO. Oblíkla jsem sebe a kluky a dívala se na Klárku, jak inhaluje a leží a co s ní…

I když jí kočár nijak nenamáhá, prostě mi přišlo v tu chvíli úplně na hlavu jí brát ven a vozit přes celou ves do školky, kam jsme museli.

Zavolala jsem tam. Tak nějak jsem doufala, že je třeba něco napadne, že bych třeba mohla Davču rychle odvézt na půl cesty do konzumu a tam že by ho pak naložili nebo já nevím…

Za pět minut osm si pro něj paní učitelka přišla až k nám domů:) Teda, fakt jí to nezapomenu, protože to je prostě od ní hezký, je jedno, že je tak trošku má kamarádka ze cvičení, udělala víc, než bylo třeba, moc mi to ulehčila, Klárce to ulehčila a Davídek byl tak šťastnej, když hopsal vedle ní:)

Klárka teď potřetí inhaluje, už po druhé inhalaci to nejhorší co se nashromáždilo v noci, vykašlala, po paralenu jí horečka klesla. Je líp.

A Davča si užívá s dětma v ZOO.

Díky Radko!!!