Klárčin blog

Tak fotka z nemocnice mi dneska sice nevyšla (a že by byla optimistická, fakt mě to mrzí), tak jsem aspoň ofotila dechové cvičení, které jsem se dneska učila s rehabilitační sestrou.

Abyste si zamasírovali, vůbec nepotřebujete mít dítě nemocné spinálkou, bohatě bude stačit, když bude kašlat ;) Pokus o ftip ;) 

A ty cviky vespod na záda – na ty ani nepotřebujete kašel. Když třeba namasírujete manžela, krásně se mu uleví a zatuhlá záda poleví ;)

Ve stejném duchu se může i míčkovat – o tom víc příště, teď už mi padaj víka, jdu to zalomit, dobrou noc:) 

Klárka umí překvapit.

Nejdřív překvapila ráno svého vlastního otce. 

Jakoby ho trestala za to, že jsme jí tam nechali:( Nekomunikovala, nespolupracovala, nemluvila, nechtěla pít, nechtěla nic, pobrekávala a nakonec chtěla spinkat. 

Z návštěvy v nemocnici se mi vrátil vyčerpaný chlap – takže jsem logicky čekala, že to ve stejném duchu bude pokračovat po obědě.

S malou dušičkou jsem vstupovala před druhou hodinou na JIPku.  Špicovala jsem uši, jestli neuslyším její pláč. Svýma dioptrickýma očima jsem hledala vřeštící červené dítě – a ono tam nebylo!!! V Klárčině postýlce, opřená o koječák, se usmívala jako sluníčko – no jasně že Klárka ;)

S něčím si hrála, a když jsem přišla, tak mi řekla: Ahoj maminko, ty si tady???? A od té chvíle prakticky nezavřela zobáček:)

Sestřičky mi říkaly, že celé dopoledne byla protifka, litovaly tatínka, že ho pěkně trápila. Nechtěla pít, nechtěla jíst, nechtěla nic, pobrekávala. Pak na hodinku usnula a od té chvíle zlatá. Povídavá, usměvavá, nějakému panu doktorovi pořád cpala piškoty, s tetou sestřičkou mi říkala, že se už kamarádí :)

Spolu jsme zvládli vypít skoro 200 ml čaje (ale horko těžko, nepoznávám jí, a to je její oblíbenej šťávovej), snědla půl misky polívky, celou přesnídávku (kterou doma NIKDY!!!) a půl misky bramborové kaše k večeři. Zvládli jsme si odcvičit sestavu na dýchání s rehabilitační sestřičkou, zvládli jsme udělat bobek (omlouvám se za mateřský plurál a doufám, že nás nečte paní Jánská z Instinktu, můj ten bobek fakt nebyl!!!:))) a nakonec jsem Klárku otřela a celou omyla (s hadičkama si do vany netroufám a nemají tam žádné lehátko, prostě nevím, jak bych jí udržela).

Myslím, že taky konečně pochopila barvičky, naučila se zpívat  Já mám koně, vraný koně :) Zopákli jsme si naší škálu básní a písní a sestřičce cvičící vyjmenovala i naše ovečky: Dádovo Mantin, moje Klálka, Zuzanky Aničkaaa a Kájovo je Sena :)))

Bylo to fakt moc fajn až na uslzený konec, začala být v půl šestý unavená, hodinka spánku jí nemohla stačit a asi jí vyčerpala i domácí škola s vlastní matkou ;) Za celou dobu nezakašlala, až večer zase začala, myslím, že jí i stoupla maličko teplota.  Moc chtěla spinkat a přitom nechtěla, abych jí neodešla… snažila jsem se jí to vysvětlit, ale byla na nějaký chápání tohodle už unavená…

Volala jsem do nemocnice v osm hodin a prý hudrovala asi dvacet minut, když jsem odešla a pak usnula a pořád spinká :)

Je to naše statečná holka. A ne že ne ;)

PS: Slíbila, že zítra už bude na tatínka hodná ;) Tak jsem zvědavá ;))) 

PS2: Foťák jsem zapomněla doma a dneska jsem teda litovala, ty její rozzářené oříškové oči … snad zítra nezapomenu. 

Dnešní noc byla Klárka poprvé, co je na světě, někde bez nás. Akorát že to nebylo třebas u babičky…

Když jsem volala v osm večer, až do sluchátka jsem slyšela její pláč…

Prý celou pohádku byla hodná a koukala, pak skončila, tak se po mně začala shánět – a máma nikde…

Když volal hodinu na to manžel, už spinkala.

Ráno mi řekli, že noc byla v pohodě (no budu jim věřit, co mi zbývá?), teď už je na cestě k ní tatínek:) Veze jí koječák, aby mohla občas sedět a taky jako záchranu, když je na nočníku. Veze jí její nejoblíbenější knížku O moři. Klárka umí pojmenovat a ukázat mořského hada, pilouna, mečouna … tak třeba ohromí sestřičky ;)

Po obědě jedu za ní, přijde mi tam naučit další dechové a rehabilitační cviky sestřička specialistka – toho není nikdy dost.

Hezký den všem a děkujeme, jdu juknout, jak Madlenka bojuje, té už bychom moc přáli, aby jí pustili domů!!!!

(Včera Klárku při příjmu vážili a ta viroza jí vážně dala zabrat, má už jen jedenáct kilo :( – skoro ve třech letech, beruška moje a přitom je docela dlouhá… kéž by se nám podařilo jí maličko posílit, je tak slaboučká …)