Druhý den v nemocnici
Klárka umí překvapit.
Nejdřív překvapila ráno svého vlastního otce.
Jakoby ho trestala za to, že jsme jí tam nechali:( Nekomunikovala, nespolupracovala, nemluvila, nechtěla pít, nechtěla nic, pobrekávala a nakonec chtěla spinkat.
Z návštěvy v nemocnici se mi vrátil vyčerpaný chlap – takže jsem logicky čekala, že to ve stejném duchu bude pokračovat po obědě.
S malou dušičkou jsem vstupovala před druhou hodinou na JIPku. Špicovala jsem uši, jestli neuslyším její pláč. Svýma dioptrickýma očima jsem hledala vřeštící červené dítě – a ono tam nebylo!!! V Klárčině postýlce, opřená o koječák, se usmívala jako sluníčko – no jasně že Klárka ;)
S něčím si hrála, a když jsem přišla, tak mi řekla: Ahoj maminko, ty si tady???? A od té chvíle prakticky nezavřela zobáček:)
Sestřičky mi říkaly, že celé dopoledne byla protifka, litovaly tatínka, že ho pěkně trápila. Nechtěla pít, nechtěla jíst, nechtěla nic, pobrekávala. Pak na hodinku usnula a od té chvíle zlatá. Povídavá, usměvavá, nějakému panu doktorovi pořád cpala piškoty, s tetou sestřičkou mi říkala, že se už kamarádí :)
Spolu jsme zvládli vypít skoro 200 ml čaje (ale horko těžko, nepoznávám jí, a to je její oblíbenej šťávovej), snědla půl misky polívky, celou přesnídávku (kterou doma NIKDY!!!) a půl misky bramborové kaše k večeři. Zvládli jsme si odcvičit sestavu na dýchání s rehabilitační sestřičkou, zvládli jsme udělat bobek (omlouvám se za mateřský plurál a doufám, že nás nečte paní Jánská z Instinktu, můj ten bobek fakt nebyl!!!:))) a nakonec jsem Klárku otřela a celou omyla (s hadičkama si do vany netroufám a nemají tam žádné lehátko, prostě nevím, jak bych jí udržela).
Myslím, že taky konečně pochopila barvičky, naučila se zpívat Já mám koně, vraný koně :) Zopákli jsme si naší škálu básní a písní a sestřičce cvičící vyjmenovala i naše ovečky: Dádovo Mantin, moje Klálka, Zuzanky Aničkaaa a Kájovo je Sena :)))
Bylo to fakt moc fajn až na uslzený konec, začala být v půl šestý unavená, hodinka spánku jí nemohla stačit a asi jí vyčerpala i domácí škola s vlastní matkou ;) Za celou dobu nezakašlala, až večer zase začala, myslím, že jí i stoupla maličko teplota. Moc chtěla spinkat a přitom nechtěla, abych jí neodešla… snažila jsem se jí to vysvětlit, ale byla na nějaký chápání tohodle už unavená…
Volala jsem do nemocnice v osm hodin a prý hudrovala asi dvacet minut, když jsem odešla a pak usnula a pořád spinká :)
Je to naše statečná holka. A ne že ne ;)
PS: Slíbila, že zítra už bude na tatínka hodná ;) Tak jsem zvědavá ;)))
PS2: Foťák jsem zapomněla doma a dneska jsem teda litovala, ty její rozzářené oříškové oči … snad zítra nezapomenu.





Vloženo 28. Duben, 2009 v 20.04
Vloženo 28. Duben, 2009 v 20.04
Vloženo 28. Duben, 2009 v 20.06
Vloženo 28. Duben, 2009 v 20.08
Vloženo 28. Duben, 2009 v 20.10
Vloženo 28. Duben, 2009 v 20.11
Vloženo 28. Duben, 2009 v 20.11
Vloženo 28. Duben, 2009 v 20.17
Vloženo 28. Duben, 2009 v 20.17
Vloženo 28. Duben, 2009 v 20.20
Vloženo 28. Duben, 2009 v 20.23
Vloženo 28. Duben, 2009 v 20.24
Vloženo 28. Duben, 2009 v 20.29
Vloženo 28. Duben, 2009 v 20.34
Vloženo 28. Duben, 2009 v 20.39
Vloženo 28. Duben, 2009 v 20.44
Vloženo 28. Duben, 2009 v 20.57
Vloženo 28. Duben, 2009 v 21.17
Vloženo 28. Duben, 2009 v 21.19
Vloženo 28. Duben, 2009 v 21.24
Vloženo 28. Duben, 2009 v 21.48
Vloženo 28. Duben, 2009 v 21.54
Vloženo 28. Duben, 2009 v 21.57
Vloženo 28. Duben, 2009 v 22.23
Vloženo 28. Duben, 2009 v 22.35
Vloženo 28. Duben, 2009 v 23.32
Vloženo 29. Duben, 2009 v 0.50
Vloženo 29. Duben, 2009 v 6.40
Vloženo 29. Duben, 2009 v 7.38
Vloženo 29. Duben, 2009 v 8.20
Vloženo 29. Duben, 2009 v 8.26
Vloženo 29. Duben, 2009 v 8.27
Vloženo 29. Duben, 2009 v 9.07
Vloženo 29. Duben, 2009 v 10.56
Vloženo 29. Duben, 2009 v 12.12
Vloženo 29. Duben, 2009 v 12.40
Vloženo 29. Duben, 2009 v 14.08
Vloženo 29. Duben, 2009 v 14.26
Vloženo 29. Duben, 2009 v 14.53