Klárčin blog

Nestíhám prostě a dneska v rámci duševního relaxu jsem si naordinovala po osmé hodině večer kafe a alkokoktejl u sousedky – díky Kačko!! ;)

Takže píšu až teď a nebude to moc dlouhé, neb ráno vstáváme brzy – kluci jedou nach Přelouč na oslavu narozenin za babičkou a my se Zuzi do Plzně za Klárkou (Zuzi teda nemůže dovnitř, tak bude mít do oběda u mojí mamky svůj program, pak se sejdem tam, pak zase zmizím za Klárinkou) a večer prosím jdeme se Zuzkou na dámskou jízdu asi do kina a na pizzu nebo tak něco ;)

Pak už teda zase musíme jet dom za ovečkama, halt povinnosti volaj, i psíci budou mít hlad … no jak říkal Malej Princ – jsme zodpovědní za to, co si k sobě připoutáme:)

Asi je z mého psaní patrné, že mám dobrou náladu a tak je jasné, že je na tom Klárka dobře!!:) Dopoledne u ní byl tatínek, pohodička, stavěli puzzlíky  a tak, odpoledne jsme si malovali …

(vzadu kouká Erik, asi čtyřletý klučík, který se už hooodně nudí, a tak jsem dneska vymýšlela trošku činnost i jemu:)))

… svačili …

  … četli, cvičili, koupali se (vzala jsem sedátko do vany, tak to bylo i pohodlnější) a bylo to moc prima. 

Tady dělá čáry máry fuk, pod kelímkem mizí a znovu se objevuje piškot ;) Aneb příkaz k zavření očí zní: Mami, ty oči!!! 

A tady Klárku zaujala pohádka, to už byla unavená …

Díky moc, že na Klárku myslíte, věřím, doufám, že po víkendu už půjde domů – zítra mi držte palce, budu se ptát paní doktorky, jak to vypadá … Klárka krásně jí, pije, čůrá a tak…nemusím asi rozvádět ;) 

Hezký prodloužený víkend, tady zuří bouřka, odklepnu to a vypínám počítač radši :)

Macešsky jsem Kájíkovi pustila Pana Včelku (jeho oblíbená pohádka u které ani nedutá), Davídek ještě spí, tak než začne kolotoč, rychle napíšu jak bylo včera.

Když v devět ráno dojel manžel do nemocnice, Klárka spala – no a když se probudila, tak … hned v druhé větě mu řekla: Já už budu hodná, tatínku:)) Takže moc věděla, že ho den předtím pěkně potrápila;)

Aby se to ale vyvážilo, pro jistotu včera nekomunikovala vůbec se sestřičkama, když jsme tam nebyli. Její protest se zaměřil na ně, takže nevypila ani deci, musela dostat kapačky (v noci) …přitom tátovi pije a když jsem přišla před druhou hodinou já, tak vyžahla 250 ml na jeden zátah, jakou měla žízeň. Ale od sestřičky si neveme, to by se zadala…

Když tatínek odešel, spala prý až do chvíle, než jsem přijela já. Tak aspoň že tak. Od paní doktorky jsem se dozvěděla o tom, že vlastně nemá ani tak bronchitidu, ani zánět močového měchýře (to prý špatně indikovala ta pondělní zhuštěná moč), ale zato oboustranný pneumokokový zápal plic. Ložiska byla malá, zápal v začátku, ale je tam. Takže díkybohu, že jsme v nemocnici … A žádná intuice mě nevedla, jak někdo psal v komentářích, na svou intuici se spoléhat nemůžu, kdyby bylo na tý, tak je Klárka doma a něco jsme hodně zvorali…

Odpoledne s Klárinkou uteklo jako nic. Inhalace, cvičení, jak dechové, tak jsme masírovali a protahovali nožičky. Pořád jen leží nebo sedí, není to dobré, už aby mohla na vozíček aspoň… Měřili jí saturaci – tak už vím, hodnoty měla k 97, takže v pohodě :)

Koupali jsme ve vaně, se sestřičkou, zvládlo se to…

Pořád byla v pohodě, dokonce slíbila, když viděla dvě miminka, co leží s ní na pokoji, že bumbají od sestřiček z lahvičky, že se nedá zahanbit a bude taky pít (haha) – ale loučení … no řvala jsem ještě křižovatce na Košutce, jak jsem pořád slyšela její pláč a … maminko , já chci domůůůů …

Naštěstí na té křitovatce jsem si vzpomněla, že mám u kamarádky něco pro děti a tak jsem jí zavolala, že za chvíli si pro to přijedu a pak že musím hned jet pro děti k babičce (babička včera hlídala kluky, byla tam i Zuzi a všichni si to podle toho co říkali, moc užili:) ), a z telefonu se ozvalo něco tak strašnýho. Jakoby mutace mimozemšťana s vrzající trubkou od topení. Tak jsem to naštvaně, jak jsem byla v tom rozpoložení, vypla a nadávala na jejího puboš syna, co zase blbne asi s nějakým spolužákem, že asi mají její mobil.

U kamarádky jsem zjistila, že ztratila hlas a to skřehotání bylo její – už dlouho jsem se nesmála přes slzy tak, jako včera, to by mě fakt nenapadlo, chuděra…ale v danou chvíli prostě šly emoce ven a já měla záchvat smíchu…

A pak že nejsem zralá na psychiatra ;)