Třetí den v nemocnici
Macešsky jsem Kájíkovi pustila Pana Včelku (jeho oblíbená pohádka u které ani nedutá), Davídek ještě spí, tak než začne kolotoč, rychle napíšu jak bylo včera.
Když v devět ráno dojel manžel do nemocnice, Klárka spala – no a když se probudila, tak … hned v druhé větě mu řekla: Já už budu hodná, tatínku:)) Takže moc věděla, že ho den předtím pěkně potrápila;)
Aby se to ale vyvážilo, pro jistotu včera nekomunikovala vůbec se sestřičkama, když jsme tam nebyli. Její protest se zaměřil na ně, takže nevypila ani deci, musela dostat kapačky (v noci) …přitom tátovi pije a když jsem přišla před druhou hodinou já, tak vyžahla 250 ml na jeden zátah, jakou měla žízeň. Ale od sestřičky si neveme, to by se zadala…
Když tatínek odešel, spala prý až do chvíle, než jsem přijela já. Tak aspoň že tak. Od paní doktorky jsem se dozvěděla o tom, že vlastně nemá ani tak bronchitidu, ani zánět močového měchýře (to prý špatně indikovala ta pondělní zhuštěná moč), ale zato oboustranný pneumokokový zápal plic. Ložiska byla malá, zápal v začátku, ale je tam. Takže díkybohu, že jsme v nemocnici … A žádná intuice mě nevedla, jak někdo psal v komentářích, na svou intuici se spoléhat nemůžu, kdyby bylo na tý, tak je Klárka doma a něco jsme hodně zvorali…
Odpoledne s Klárinkou uteklo jako nic. Inhalace, cvičení, jak dechové, tak jsme masírovali a protahovali nožičky. Pořád jen leží nebo sedí, není to dobré, už aby mohla na vozíček aspoň… Měřili jí saturaci – tak už vím, hodnoty měla k 97, takže v pohodě :)
Koupali jsme ve vaně, se sestřičkou, zvládlo se to…
Pořád byla v pohodě, dokonce slíbila, když viděla dvě miminka, co leží s ní na pokoji, že bumbají od sestřiček z lahvičky, že se nedá zahanbit a bude taky pít (haha) – ale loučení … no řvala jsem ještě křižovatce na Košutce, jak jsem pořád slyšela její pláč a … maminko , já chci domůůůů …
Naštěstí na té křitovatce jsem si vzpomněla, že mám u kamarádky něco pro děti a tak jsem jí zavolala, že za chvíli si pro to přijedu a pak že musím hned jet pro děti k babičce (babička včera hlídala kluky, byla tam i Zuzi a všichni si to podle toho co říkali, moc užili:) ), a z telefonu se ozvalo něco tak strašnýho. Jakoby mutace mimozemšťana s vrzající trubkou od topení. Tak jsem to naštvaně, jak jsem byla v tom rozpoložení, vypla a nadávala na jejího puboš syna, co zase blbne asi s nějakým spolužákem, že asi mají její mobil.
U kamarádky jsem zjistila, že ztratila hlas a to skřehotání bylo její – už dlouho jsem se nesmála přes slzy tak, jako včera, to by mě fakt nenapadlo, chuděra…ale v danou chvíli prostě šly emoce ven a já měla záchvat smíchu…
A pak že nejsem zralá na psychiatra ;)





Vloženo 30. Duben, 2009 v 7.27
Vloženo 30. Duben, 2009 v 7.46
Vloženo 30. Duben, 2009 v 7.53
Vloženo 30. Duben, 2009 v 8.09
Vloženo 30. Duben, 2009 v 8.21
Vloženo 30. Duben, 2009 v 11.09
Vloženo 30. Duben, 2009 v 11.14
Vloženo 30. Duben, 2009 v 11.30
Vloženo 30. Duben, 2009 v 13.44
Vloženo 30. Duben, 2009 v 14.13
Vloženo 30. Duben, 2009 v 14.39
Vloženo 30. Duben, 2009 v 17.18
Vloženo 30. Duben, 2009 v 17.41
Vloženo 30. Duben, 2009 v 18.23
Vloženo 30. Duben, 2009 v 18.50
Vloženo 30. Duben, 2009 v 22.13