Klárčin blog

Co by to bylo za pouť bez koláčů – i když pečených až dneska;)

Peču je už jen podle receptu paní Babičky od nás ze vsi – nemají chybu, jsou fakt výborný:) Do tvarohu jsem přidala pudink a víc mlíka a bylo to ještě lepší, než jindy.

Přijela k nám pouť :)

Víc fotek dám do zamčeného článku, protože veřejně by mi asi ty s taťkou neprošly ;) Tak tady jen malé namlsání – i když nám nakonec přece jen zapršelo, bylo to moc fajn:)

Na téhle fotce kouká Klárka trošku smutně, protože jako na první věc šla Zuzi s Dádou na autíčka – létající MickyMousové vypadali, že něpremávajů – ale nakonec se dočkala i Klárka. Na autíčka bohužel ale nemůže, i kdyby jí držel dospělý, ty nárazy nemůžeme riskovat. Takže byla chvilinku smutná, ale pak už si to taky užívala :)

A po myšácích byla Klárka se Zuzi na klasickém kolotoči (Klárka dostala lístek zadarmo, celou dobu jsem si myslela, že od toho kolotočáře a až teď mi Zuzi vysvětlila, že jí ho dal nějaký neznámý pán, kterému ten kolotočář nechtěl vrátit peníze, protože si to jeho dítě rozmyslelo – a já se na toho kolotočáře celou dobu, co jsme tam stáli – asi půl hodiny, páč jsme se tam pak schovávali i před deštěm – žulila jak sluníčko, mě trefí, co si asi tak moh myslet :)))))

A hlavně – si to ani nezasloužil … ;)

Chvíli váhám, jestli to mám udělat, ale proč ne?

Většina z vás, kdo chodí sem k nám na blog, jste stejně z BC:) A asi i většina, kdo chodí na BC, jste tam někdy potkali naší světoběžnou kamarádku, která po světě doprovází svého muže a přitom stíhá rodit děti, skvěle se o ně starat, neztrácet smysl pro humor a ještě o tom psát:)

Mám Markétu  moc moc ráda a ona je moc skromná na to, aby si o podporu v anketě iDnes o Bloggerku roku řekla veřejně na netu sama, tak jsem se rozhodla jí trošku pomoct:)

Třeba se mezi čtenáři Klárčina blogu najde někdo z vás, kdo o soutěži netuší, přitom jí na BC i iDnes čte – takže TADY máte možnost jí poslat hlas:)

Makýš - a díky, za to jaká jsi, čtu tě moc ráda a myslím si, že mezi dvacítku nejlepších bloggerek jsi se na iDnes dostala plným právem:) 

Držím palce!!! :)

Právě vkládám na BC do Dobromily a u toho si na něm pochutnávám (ještě že my ženy dokážeme dělat víc věcí najednou ;) ) – nový recept na tříbarevný koláč. 

Mám ho od Lucky73, ta od svojí maminky a nazvala ho tak sama (Lucka). 

Už vím proč ;)

Kájovi se nechtělo spát jako tradičně po desáté, tak jsme místo toho šli na nákup a obhlídnout kolotoče:)

Výprava do asi 600 m vzdáleného ZKD, nebo vlastně dneska už COOP družstevního obchodu ;) nám trvala od rozhodnutí do svléknutí posledních tepláčků dvě hodiny – přitom v samotném obchodě jsme byli asi deset minut :)

Děti jsem radši vyfotila ještě před nákupem, pak bych si nemusela vzpomenout – Kájíkovi se sice nechtělo spát, nicméně když jsem se vzdálila od kočárku na dvacet centimetrů, začal natahovat. Občas by se mi šiklo, kdyby ho vezl Davídek (při přecházení a na nebezpečných místech, kde jsem potřebovala korigovat a vézt Klárku), ale Kája to pochopit nechtěl a hned kvičel: mamííííí … I tady na fotce je vidět, jak je rozhozenej, že jsem jen o kousek poodstoupila, aby se mi vešli na fotku všichni ;)

Pěkně fučelo celou cestu, oproti úterku pěkný teplotní rozdíl, Klárku jsem i přes dvoje kalhoty ještě radši zabalila do deky.

Docela se vyplácí jí pořádně oblíkat, dřív jsem jí dávala tak nějak stejně věcí jako dětem, ale ona je opravdu houdě hubený a když ofoukne, tak hned začne kašlat – takže se snažím hlídat, aby ven nešla bez jedné vrstvy navíc…

Obhlídli jsme létající Micky Mouse (děti nadšený, nedokážu se neradovat s nima, i když si o lecjakých atrakcích myslím svý, ale to jejich těšení se na sobotu je tak nakažlivý!!!:) ), autíčka, kolotoče, řetízák – a snad se počasí maličko umoudří a v sobotu bude aspoň maličko hezky. Takhle – ať neprší, jinak berem všecko :)

Přemýšlím, že děti dostanou kapesné a bude na nich, jak si ho a za co utratí. Teď ještě tak kolik, že jo … je stovka málo? Už se asi nehoupe za dvě koruny a nejezdí na malém kolotoči za pět, co?:)))) Škoda, že Lucka výletuje a není online, nedávno byli na pouti, tak by mi mohla připravit do obrazu, ale ono by mě možná taky mohlo omejt ;)))) 

Ale stejně se těšíme:) V pátek upečem pouťové koláče (jejda, to je už zítra????), nooo … nějak mě ten čas zaskočil…

Prostě to letí,

než se nadechnem

je tu Den dětí ;)

Včera jsme vzali děti před koupáním za ovečkama:)

Nevydrželi jsme tam dlouho, protože jak oveček tak dětí bylo na pár metrů čtverečních, které se všichni rozhodli okupovat, nějak moc;)

Nevím, jestli měli holky takovou radost, že jsme u nich v ohradě téměř všichni (Zuzka byla na výletě s tátou v Ikee), ale chvílema to bylo docela maso, Suffolci jsou už těžcí a když jeden stoupne na nohu … Navíc je fascinoval Klárčin kočárek, Matýsek na něj dokonce předníma packama vyskočil:)) 

Na Káju musíme dávat větší pozor, je to přece jen cvrček – naštěstí ho nejvíc přitahuje právě Mates, a ten když dupne, tak to není tak zlý, jako když si na vás s klidem anglického gentlemana stoupne Martin (ten už má odhadujem takových 50 kilo – v dospělosti může mít 100 – 130 !!! ) 

Pak jsme šli ještě chvíli na zahradu – a na houpačku, viz. včerejší Projekt:) 

Po delší době se na houpačce života smějeme – teda, my se snažíme aspoň trošku smát něčemu každý den, ani v té nemocnici nebylo „jen“ smutno ;)

Ale prostě momentálně je fajn:) Děti jakž takž zdravé, Klárka je na tom skvěle, vůbec nekašle, je plná energie, pusinu taky nezavře (škoda, že mi nejde nahrávat na youtube, divadelní představení o zlobivých kůzlátkách se změnami hlasu bych vám přála vidět i slyšet ;) ), prostě je dobře :)

Od září začneme jezdit do Plzně do jedné školičky:) Na dvě hodiny týdně, ale měla by tam zůstat po nějakém čase sama, je to jen takový kroužek pro deset dětí – budou si malovat, hrát … příští týden se půjdem podívat na jednu hodinu. Je to bezbariérová školka, pro handikepované i zdravé děti, takhle malou vozíčkajdu tam prý ještě neměli:) Spíš je to teda kroužek, než školka, ale říkají si tak. 

Koncem příštího týdne dostanem asi už tu novou postýlku a třeba bude i lehátko – toho se teda nemůžem dočkat!!!:)

A za tři týdny bude mít Klárka   t ř e t í    narozeniny!!!:) Tolik se těší, uděláme jí i Davídkovi pořádnou oslavu (vloni jsme to krapet zazdily, nebyla jsem schopná…)  

Prostě to bude velká holka. Kéž by se co nejčastěji smála tak, jako dneska na té houpačce :) 

Asi bylo málo míst v naší zemi, kde dnes v noci neřádil déšt, vítr a bouřky.

Pro jistotu jsem vypla počítač i ze zásuvky a tři hodiny jsem ležela zavrtaná v posteli a četla a četla a četla, za okny blýskalo, déšť šuměl,  vítr se opíral do stromů a do všeho, co kdo kde zapomněl na zahradách uklidit.

Ovečkám koukala z přístřešku jen tu hlava, tu zadek a i přes ten nečas některá nevydržela hlady a spásala trávu kolem (podle mě to snad ani nemůže být hladem, jsou mlsný jak kozy:))

Starší děti spaly a buřina jim byla ukradená.

Kájíka burácení hromů několikrát vzbudilo a docela se bál. Tak jsme leželi spolu a když pominulo největší řádění, odnesla jsem ho do postýlky a pokračoval ve spánku do dalšího ohromného zaburácení. 

Pořád je to ještě moje miminko. Sice běhá, začíná povídat, s bráchou děla blbiny, se ségrama laškuje, ale  dneska v noci se ke mně tulil a opakoval: mamiii, mamiii – a byl strašně maličkej. 

Někdy jsou bouřky fajn, pročistí nejen vzduch. Člověk najednou zjistí, kolik by mě času, kdyby nebyl obklopený televizí, počítačem … kolik by najednou bylo času na povídání, na čtení, může být intenzivněji sám se sebou, s druhými. 

Je ráno. A já zapínám net, abych mohla napsat na blog a zkontrolovat poštu. Prostě závislák. Víc bouřek na mě ;)