Klárčin blog

No v mých představách ten letošní první květen měl kapku jiné obrysy…

Ale nakonec zase tak špatný nebyl.

Před odjezdem kluků jsem ještě manžela uloupila pod třešeň – takže neuschnu, jupííí!!!;)

Kluci se na výlet k babičce těšili  -  teda Kájouš z toho moc rozumu neměl a spíš bude asi pěkně rozhozenej, je to režimový dítě (tím nemyslím komunistický :))), no ale snad to prostě nějak dobře dopadne;) 

V nemocnici dovolili, že může přijít Zuzi (ještě včera nevídáno, dneska už to šlo a dokonce nemusí být jen se mnou, může přijít i sama :) )

Klárka měla takovou radost, když svou velkou ségru viděla!!!!:) 

Podle paní doktorky to vypadá, že by mohli na 90% v pondělí odpoledne Klárinku pustit domů! Uvidí se podle pondělních výsledků… 

Se Zuzi jsme si užili celý den, snídani v Intersparu, oběd u babičky a večeři i s její nejlepší kamarádkou v pizzerii :) No a samozřejmě Klárinku, Zuzi se učila masírovat, koupali jsme, hráli jsme si, bylo to moc fajn – až na to večerní loučení, to dopolední Klárka přijala mnohem víc v pohodě…

Zuzka pak zůstala u kamarádky a půjde spát k tátovi, hned ráno pojede za králíčkem. Bude u ní do oběda a pak po spinkání přijedu já. 

Jsem sama doma a je to divný. Asi poprvý za pět let!!!!

Naštěstí tu moc ticho není, ovce békají, psi štěkají, kočky chtěj mlíko  – celá smečka mě vítala po celém dni, kdy tu byli sami, jak by tu byli snad měsíc.

Ale já se stejně nejvíc těším, až bude náš domeček zase plnej. Dětí. Až budeme všichni spolu doma. Vysmátí kluci, Zuzka s kytarou a Klárka na vozíčku. Bez nich je mě jenom půl (i když to tak vizuelně vůbec nevypadá ;) )