Klárčin blog

Snad jsme dneska koupali v nemocnici naposledy.

Klárka si s ručníkem na hlavě (aby vlásky nenamočily polštář) hrála na to, že je babka;)

Celé dopoledne s ní byla Zuzi a sestřičky jí chválili – no šak si to zaslouží, je skvělá ségra a Klárce se věnovala fakt moc moc:)

Odpoledne nám uteklo jako voda, najednou tu byl podvečer, musela jsem jet domů.

No a představte si, že od pátku je v nemocnici taky ta moje kamarádka od nás ze vsi, co mi tuhle pomohla v respirační poradně, jak mi hlídala Kájíka v čekárně. Její malá bývá taky často nemocná, ale zítra by je měli pustit, asi chytli nějakýho SRBa (sr..í a blicí virus, kdo nezná) a maličká potřebovala na kapačky… Tak jsme chviličku pokecali, vymámila ze mě telefon a že když budou zdraví a doma, kdykoliv mi pomůže s hlídáním kluků třebas nebo s čímkoliv!! No není zlatá???

Paní doktorka se smála, že na tak malou nemocnici se tam sešla naše vesnice – tak jsem jí řekla, že Helenka potřebovala můj telefon, dozvěděla se od své prostřední dcerky, že jsme v nemocnici a tak šli za náma tou nejjednodušší cestou:))

No a do toho máme po delší době zpátky babičku, tu co bydlí blízko a ta taky hlídá, když je potřeba, zrovna zítra je připravená na Kájíka, abych mohla Klárku pobalit a vyzvednout v nemocnici a tam Kája nemůže:) Musím říct, že po roce, kdy jsem tahala všechny děti všude je to takový luxus, že si to teda hooodně užívám a jsem moc ráda :) Že by se blýskalo fakt na lepší časy? Ještě mě holky rozmazlí ;)

No nic, kluci spí, Kájík byl pěkně koženej a já jdu za ovečkama dát vodu a tak. Znáte to;)

Zítra dopoledne bude v nemocnici Klárka sama:( Ale ve dvanáct budu volat a budem připravený vyrazit a doufám, věřím a prostě to tak MUSÍ být, že jí kolem jedné pobalím, naložím do auta a frrr… pojedeme domů… a budeme  všichni zase spolu…