Klárčin blog

Mojí, že se vrátila.

Manželovo, že prostě je.

Mého táty, že byla a nikdy na ní nezapomenu.

Mé mámy, že uměla ty nejlepší škubánky na světě.

Té od L., protože zvládá svůj úděl s grácií a navíc nezapomíná na druhé. Drží mě nad vodou, ač  sama se často topí.

Té od M., která tu je pro mě už pár let a snad ani netuší, co pro mě znamená naše přátelství… 

Té od I., kterou jsem si drze adoptovala a mejlíkama umí moc pohladit.

Vám všem, které jste Mámy, Maminky, i kterým se zatím jen kulatí bříško (Schnytli ;) )

Vám všem, které jí toužíte být – z celého srdce vám to přeju …

Jedna kytička, zdá se to málo, ale není, spolu s ní k vám všem letí poděkování, za to že tu jste, pro své děti … pro ty, které právě teď spinkají ve svých postýlkách… a i pro ty své budoucí, pro ty které se teprv někdy narodí … 

Máma je strašně moc. Můžeme v životě ztratit iluze, peníze, postavení, můžeme přijít o střechu nad hlavou, o sebevědomí, můžeme ztratit i kuse sebe … ale máma je jistota, měla by být, je skvělé jí mít a je nádherný se jí stát …