Klárčin blog

Tak jsem tu s pár fotkama Matýska a Máji – je to devět dní, co u nás bydlí a myslím, že se jim u nás líbí:)

Stádo je dá se říct přijalo, sem tam si na nich Martin zchladí žáhu, svůj primitivní samčí pud a pozici šéfa celé smečky ;)  Ale není to nic tragickýho, obyčejně stačí, že Máťa i Mája popoběhnou o kus dál a Martina zaujme nějaký vynikající lupen ;)

Sousedi si je pletou na dálku s kozama. Včera jsem dostala záchvat smíchu, když jsme šli s dětma z návsi a volala na mě sousedka: Tak jsem viděla ty tvoje kozy!!! Na to se moc nedalo nic říct, já, její muž i soused, co to slyšel,jsme šli do kolen, ještě že to nevykřikoval nahlas ten její ;) 

Tak a už tu jsou fotky:)

Davča s tátou vyrábí nové lavičky k ohni. Teda – táta vyrábí, Davídek natírá. Jde mu to dobře, že jo? :)

PS: To byla taky anabáze ve čtvrtek, přivézt materiál z jedné dřevařské firmy vedle ze vsi … Měly totiž být hotový v pátek, ale to bylo třeba sjet pro babičku z Pardubic k vlaku, takže jak to skloubit … Tak jsem vymyslela, aniž by to manžel věděl, že ho překvapím a zařídím to už ve čtvrtek. Děti hlídala moje mamka a ve firmě to také naštěstí připravili včas. Já zapojila vlek (úspěch č. 1), kterýmu dokonce svítily kontrolky (úspěch č. 2) a jela jsem nejdřív vyřídit poštu a nákup (úspěch č. 3) a pak hurá do firmy pro materiál. Jenže – muž mi zapomněl říct, že se při minulém svozu dříví z lesa  c o s i  urvalo na vleku a to cosi jsou takový ty patenty, co vlastně drží celý vlek pohromadě (nebo za to mohlo to pětisetkilový kolo slámy???:))) 

Takže ve finále jsem sbírala kusy vleku (přeháním, kus, ten zadní, ale já byla opocená až tam) cestou ze silnice několikrát, až blondýna vymyslela ten zadní tam prostě nedávat a zdárně jsem dojela. Tam naštěstí mi pán naložil náklad a ochotně celý vlek obvázal provazem, takže jsem dojela domů celá – šinula jsem si to asi deset kilometrů v hodině a s děsem v očích do zpětného zrcátka (úspěch č. 4, že ho konečně používám ;) ) sledovala, kdy a na jakého chudáka za mnou se celý náklad sesune.

Už nikdy nikoho nebudu chtít překvapit přílišnou aktivitou a nakonec stejně babička kvůli výluce přijela o dvě hodiny později, takže by se to v pátek hravě stihlo – tady je vidět, že osud neoblafnem ;)