<!–texy–>Lepší je smát se na někoho, kdo si to nezaslouží, než ošidit o úsměv potřebného.

<!–texy–>To jsem rada, ze se ji to libilo, to jako mama urcite poznate. Kazde dite nemusi byt chechtadlo, ja to chapu, ale ona se na tolika fotkach tak hezky smeje…

Ja jsem jako mala mela rada jen takovehle male vesnicke poute, na Matejske, kam me nasi jednou vzali, se mi nelibilo vubec. Ale u nas na vesnici bych na retizkaci jezdila treba cely den… jeste mam v pameti vuni papirovych ruzi. Dneska uz se delaji mensi, min hezke a nejsou tak hezky vonave.

<!–texy–>Klárka je krásná řidička a u historky s kolotočářem jsem se fakt pobavila
Bára

<!–texy–>u nás taky celý den pršelo..
Nikol to nikdy neměla moc ráda-atrakce-dnes to vysvětlí,necítila se tam jistě,v bezpečí

<!–texy–>Mě se moc libí ta fotka s autičkem, s jakým zaujetím řídí

<!–texy–>Kateřino, prohlížela jsem další fotky, a když si tak vybavím to včerejší odpoledne … Klárka byla na kolotočích moc spokojená, ale hodně to prožívala v sobě. Vloni, když tu byla pouť, tak to bylo docela těsně potom, co jsme se dozvěděli o její nemoci a mám to docela jak v mlze, jestli jsme s dětma vůbec byli a asi to moc velká legrace nebyla (děti vnímají naše nálady a fakt na tohle období nerada vzpomínám…)

No a tak byla na těch atrakcích vlastně poprvé. A přišlo mi, že se jí to moc líbilo, ale prožívala to hodně interně, v sobě:) Ne že by se neusmála nebo tak, ale zpracovávala to, i na těch létajících MickyMousích, mávala nám, usmála se sem tam, ale většinou byla vážná. Je to zvláštní, co …

Takže nějaké děsně rozesmáté fotky fakt nemám. Ale přitom ten pocit, že se jí tam líbilo, ten mám:)

<!–texy–>Nebyla by jeste nejaka veselejsi s Klarkou? Treba z toho kolotoce…

<!–texy–>Diny:-)))). Kolotočář byl jistě v sedmém nebi :-). A Klárka si to evidentně užila, i když nemohla na autíčka.

<!–texy–>Hlavne, ze si to Klarka uzila

<!–texy–>Ta je slaďoučká! Jak tak smutně kouká, kočenka…