Klárčin blog

… a my dřepíme doma. Klárka už je skoro v pohodě (odkašlává a už třetí den nemá zvýšenou teplotu), takže to je paráda, ale Kájíka skolila po reakci na očkování (dva dny horečka) nějaká viroza, do toho asi tři stoličky se mu tlačí na dásničky … takže veselo.

Psychicky jsem dneska nevydržela a když Kája spal, šli jsme aspoň s dětma na dvorek (zámkovka před domem), Klárka jezdila na mechaničáku (je to tam maličký na električák a aspoň trošku posilovala po tom lenošení ruce) a Davídek na koloběžce. Jen to sluníčko tam odpoledne už nesvítí …

A tady je naše údernice kolem páté odpolední doma, myslím, že je vidět, že je už skoro v pohodě :) (Vlajky nám nedávno někdo zapíchl do kopy písku před domem, nevím, jestli tím chtěl něco naznačit, ale my s nima fakt nemáme nic společnýho, ale dětem se líbí – asi jak jsou červený:)))

Bez komentáře, prostě pětileťák :)

Jako na zavolanou nebo jak to říct, přišel balíček se spoustou věcí na skládání a čtení a hraní – od tety Frndulky z BC:) Jsme pořád zavření doma, ať venku mrholí nebo je krásně a takové rozptýlení se Klárce teda moc líbilo :) 

Teto, moc moc děkujeme, celý den bylo co dělat a největší úspěch měla plastová zvířátka na prst s lepícíma očičkama a ouškama a všeličím, ke konci hry nejvíc děti bavilo si lepit součástky na čelo a i nemocný Kájík se tím na nějakou chvíli zabavil a neplakal:)

Tak a tady je pár fotek z rozbalování jako poděkování:) A ještě bych moc ráda poděkovala Lucčině mamince za sluníčkový svetřík pro Klárku, minutý týden se tu zastavil její tatínek a přivezl nám ho, moc jí sluší!!!:)

Maňásci z látky na prstíčky mají také úspěch :) 

No a puzzle Valli – u nás momentálně hit na DVD :) Dvacítku, kterou skládala poprvé, měla Klárka hotovou za tři minuty, to jde ne?:) 

PS: Ještě, když jsme u toho děkování, bych nechtěla zapomenout na naší paní doktorku. Přijela večer podívat se na Kájíka, protože jsem se bála, že má snad angínu … naštěstí to vyloučila, prohlídla i Klárku a ta jí konečně ukázala, že umí mluvit:) Hezky jsme si i popovídali o ovečkách a prostě – když čtu, jak někde nadávají na zdravotnictví, tak já nadávat nemůžu. Asi je to hodně i o lidech, jako všude. Ale to, co paní doktorka pro nás dělá, není samozřejmost a opravdu moc děkuju:) 

Dneska po osmé hodině večer to bude pět let.

Popravdě mi přijde, že jsi s náma těch let už aspoň dvacet. Dobu, kdy jsi tu nebyl, si nepamatuju. Prostě jsi naší součástí, jsi náš – od nepaměti:)

Teď, když ti píšu vzpomínkový deníček k narozeninám, jsi ve školce. Más o dva sourozence víc, než tenkrát před lety a asi bych tomu spíš tenkrát nevěřila já, než ty, že nás bude šest:)) Zvlášť po tvém porodu, který nebyl nijak krátký ;)

Víš, ale kdybys neměl tu mladší ségru s bráchou, nikdy by asi z tebe nebyl takový prima kluk. Jsem na tebe moc pyšná, jak pomáháš svojí sestřičce a jak si dokážeš hrát s Kájou. Taky umíš dobře vytočit Zuzku:)) Jsi prostě kluk jak má být – kdybychom kapku vychytali to ranní oblíkání, to že většinu věcí neslyšíš, a nejvíc když pospícháme:)) – tak není nic, co bych ti mohla jako tvoje máma vytknout a musela bych jen chválit a chválit a chválit. Třeba jak umíš krásně malovat, vystřihovat a lepit, jak ses naučil počítat, umíš uklidit příbory a ustlat si postel. Když zrovna nelezou po popelnici mravenci velikosti dinosaura, tak dokonce i sám vyneseš koš!!!:)))

Jsi můj brouček, už ne tak malej, ale pořád malej a ještě ne velkej a přitom velkej. Mám tě moc ráda a jsem šťastná, že ses nám narodil:)

VZPOMÍNÁNÍ :)

To, že jsi kluk, jsi nezastíral ani náhodou už před svým narozením:))

18. května 2004 20:42 – vysvobození. Po třech dnech v porodnici ses konečně narodil a hned spustil z plných plic… byla jsem šťastná a dali jsme ti jméno, které jsem věděla snad už od první třídy, že svému synovi jednou dám :) 

První narozeniny, první velká oslava :) Ťapal jsi od devíti měsíců, takže na zahradní slavnost s kamarády jsi to měl už namakaný :)

Druhé narozeniny – culidlo :)

Třetí narozeniny – je prima slavit na jaře :) 

Počtvrté – v bandě je sranda :) (a zase je nás o jednoho víc :)))

Pátou fotku dodám večer :) Oslava bude asi za 14 dní, ještě čekáme jak se vyjádří babička z Pardubic, kdy by mohla přijet. Slavit bude Davídek i s Klárkou dohromady, ale dort bude mít každý svůj!! :) Klárka má totiž narozeniny přesně za měsíc, 18. června :) 

Tak ty moje Jarňátko, krásné narozeniny !!! :)

Máma

Většinou si hlídám přes den, aby bylo pár chvilek na odpočinek – no tuhle neděli se mi to moc nedařilo.

Prostě se toho nakupilo moc.

Navíc Kájík ráno zase hořel, ta reakce na očkování nepřechází, možná že se k tomu přidalo něco jiného, uvidíme. Klárka je dneska od rána poprvé bez teplot!!!!

Takže na desetikilometrový výšlap, který pořádá místní Občanské sdružení, se vydala banda jen ve složení : táta, Zuzka a Davča. 

Já jsem se zatím snažila vykouzlit něco do té školky, pak uvařit oběd a upéct koláč. S Kájíkem, který byl uplakaný a když nebrečel, tak prudil, to šlo dost blbě. Jenže narozeniny člověk neodloží, takže se to nedalo jináč.

Odpoledne pak taky uteklo jako nic, večer jsem si v osm hodin vzpomněla, že ještě musím udělat jogurt, jinak mi zkysne mlíko v lednici. 

Obyčejně večer už nic nedělám. No musela jsem tuhle milou tradici porušit. 

Ani nevím, kdy jsem usnula, ale tento víkend zdál se být trošičku náročným.

Tady jsou marcipánové koule plus kuličky podle Lulu (s jedovatě modrozelenou barvou, vůbec tak něměly vypadat…), které si Davídek odnese do školky. Já prostě zdobič a cukrář nejsem. Kynutý těsto umím už snad i bez droždí, jen se podívám na mouku, už je dvojnásobná – ale tyhle hračičky se zdobením, uááá … ale Davča je spokojenej, modeloval se mnou číslíčka a vo vo vo tom to je ;)

Dnešní den byl nějak nabitý, že ani na kouknutí na net nebyl čas;)

Káčka pořád marodí, Kája má reakci na očkování – ráno ale vypadal dobře, horšilo se to k večeru … Klárka naopak, nejhůř jí bylo ráno, přes den líp a večer vypadala v pohodě. Prostě se to pořád točí a kdy už bude konec a bude zase aspoň chvíli zdravá??

Klárka je celý den doma, Káju jsme vzali aspoň chvíli na zahradu, měl zrovna lepší chvilku.

Ještě že je nás dost a tak nějak se prostřídáme.

Ráno jeli kluci, M. a Davča, pro slámu do statku do vedlejší vsi. Jenže to netušili, že na náš pidipřívěsný vozík dostanou kolo vážící 500 kilo, byl to ten větší rozměr. Nechápu, že dojeli, aniž by (se, někoho, něco) zabili. Že auto i vozík vydrželi a že se kolo nikde nepřevážilo a neuteklo. 

color=„#000080­“>Dostat ho k ovcím byla další akce. Na pomoc byl probuzen náš milý soused, pan C. a i díky němu jsme ho odvalili, když Káčka zrovna spala (naštěstí), dolů do zahrady, kde se kolo usídlilo v budoucím jezírku a nikdo neviděl moc reálně, že by někdy mohlo být vykuleno směrem k ohradě.

Naštěstí nás kolo mile překvapilo a také naše bicepsy;) Povedlo se:))

Kolo ale muselo na další přesun prozatím počkat, bylo nutné zařídit další věci (dojet pro spravenou motorku cca 20 km a kdo a kdy uvaří oběd zůstávalo nadále záhadou;) )

Po dalších dvou hodinách dvojka ve složení Zuzka a M. odvalili konečně kolo k ovečkám a ty nadšené, že jejich ovčí prvky (na pražcích složené kůly, kde strašně rádi hopsají a ožírají z nich kůru a prostě dovádějí) jsou rozšířený o takovou atrakci:) Která je sice určena na podestýlku, ale proč by jí nemohli kus užrat ;)

color=„#000080“>Pak šli zase děti spát, tentokrát všechny tři mladší, Zuzka si doma vykládala pasiáns (a dělala dozor) a my s M. dávali ovčím holkám a klukům novou podestýlku. Člověk by neřek, ale i s úklidem a tak kolem dokola jsme tam byli dvě hodiny. 

Mezitím se ještě stihlo očkování psů na návsi (naprosto super, nemusíme nikam jezdit, jezdí k nám veterinář z vedlejší vsi a je za pár minut hotovo).

Večír se kluci trošku vyblbli na zahradě u oveček…

color=„#000080­“>…Kája honil s pampeliškou Aničku a pak si musel očistit ruce, je takovej akurátní :))

color=„#000080­“>Klárka mezitím doma inhalovala, cvičila se Zuzi a pak hráli pasiáns pro změnu na počítači. 

Večer ještě završil krátkou návštěvou děda, z plné tašky ovoce a dobrot si děti samozřejmě vybrali čokoládu (jak jinak:)) a šlo se spinkat:)

Zítřek bych potřebovala nafouknout, je toho moc, co musím stihnout. Ráno půjde zdravá část rodiny na několikakilometrový výšlap, co tu u nás organizují nadšené holky (p. učitelka ze školky a spol.) pro obyvatele naší vísky. U Kájíka se uvidí, vezl by se v kočárku, jestli už mu nebude dobře, že by se trošku vyvětral. Původně jsem měla jít s dětma já, ale zůstanu doma s Klárkou a začneme připravovat jak oběd, tak koláče a marcipánové a čokoládové kouličky ala Lulu pro Davídka na pondělí do školky :) Má totiž v pondělí páté narozeniny a moc se těší, co dětem přinese – odpoledne bude pomáhat obalovat kouličky v čokoládě, ale dopoledne musím připravit těsto a napéct dva plechy jablečného koláče. 

No a pak další a další práce a … bude po víkendu:)

Na dnešní kontrole měla CRP Klárka dost vysoký – 73, poslechově také nic moc, ale není to horší než to bylo. A tak má další antibiotika. Naštěstí nejsou bílý – k těm už má takový odpor, že je umění je do ní dostat. První růžovou dávku spolkla v pohodě a řekla bych, že asi za tři hodiny už to bylo znát!!!

Fotku i víc později, dnešek byl celkově náročný :) Díky, že na Klárku myslíte!!!:) 

Tak už je to tady, naše stádo je větší o dva kousky. Nádherných maličkých kamerunských oveček :)

První do ohrady přibyla Mája. Věřím, že kdyby skoro vzápětí nepřiskočil Matýsek, tak by jí snad ti blbouni ušlapali, hned jí dávali za vyučenou, co jim leze do teritoria, až jsem se fakt bála – hlavně Martin z toho byl dost rozvrkočenej.

Kam se hla, tam šli za ní a Martin sem tam trkal bezrohou tupou hlavou – fakt mi štval.

Jedinej, kdo se ze suffolků neúčastnil šikany, byla Klárka (ovce). Ta prozatím nejslabší a nejstydlivější ovečka se hned mláďat ujala a bylo to až dojemný, jak si je hlídala, ale s žádným pokoutným úmyslem.

Pak už s Matýskem byla Mája silnější v kramflecích a svorně zdrhali:) Časem už přestali ovce útočit a docela se v míru a pohodě pásli vedle sebe:)

Matýsek je teda fakt úžasnej, ne nadarmo jsem ztratila už v březnu pro něj srdce :) Nebo to byl únor? ;) Jako kamerunky se fakt jíst nedaj – ono teda ani asi není fakt co, není to masné plemeno – jsou takový hubený a prostě – sekačky:)) Ale ty oči!!! Mají oči jak lidi. A Matýsek kor má nádherný šlechtický rysy, ten je určitě nějakej Van. Matyas Van Bahnhof :))) A ty růžky!!!! Maličký, kouzelný … Navíc slyší na svoje jméno a strašně sexy chraplavě bečí:)) No miláček, co se nechal asi hodinu po příjezdu hladit, srst má fakt jak srnka, je krásnej!!:)

Mája je taky moc pěkná ovečka, chůzí připomíná lamu, chodí strašně hrdě a má dlouhej krk:) Je hodně plachá, s Klárkou (ovcí) určitě založí AOO (Asociaci ostýchavých ovcí) – chovaj se nemlich stejně:)))

Tady jsou ti dva naši přírůstci:)

Neměla bych zapomenout poděkovat p. Bulínovi za to, že nám ovečky přivezl:) A vůbec jsou s paní (nebo slečnou?:) ) moc sympatičtí, doufám, že jsme se neviděli naposled a že si třeba někdy nějaká jehňátka prohodíme, abychom oživili chov:)

Davídek krmí Matýska ovsem :)

A tady se světě div se, dala nakrmit i Klárka (ovce) ;) Příchodem nováčků zdá se posílila její pozice ve stádě, chová se najednou jinak a je sebevědomější – je fakt zajímavý sledovat, jak je každá ovečka jiná a jak se mění i vztahy mezi nimi. 

Takže ode dneška máme oveček už šest:) Jak řekl Dáda, je jich jako nás :))

Teď jen doufat, že útlý a maličký Matýsek nenajde důvod, proč se dostat ven z ohrady – že by se mu to podařilo dost snadno je při jeho velikosti docela velká šance.  Koneckonců, v nahánění beranů mám už docela praxi ;) 

Hurá, třikrát hurá :)

Dneska nám přišlo od pojišťovny schválení polohovací elektrické postele pro Klárku a taky lehátka do vany (už je fakt dost těžký jí koupat, mám z něj snad větší radost než z postele:)))

Postel budeme mít teda repasovanou, ale snad bude v pohodě – jen se nemůžu zbavit pocitu, takovýho divnýho, protože je dětská … no že snad z ní nějakej prcek vyrostl … a ne něco horšího. Jsem morbidní co…

No vzhledem k tomu, že jsem poukazy podávala v říjnu … ale asi čekali, až se uvolní nějaká postel, nebo nevím … nová je přece jen dost drahá.

Jen to lehátko teda mohly vyřídit dřív – snad už nebude moc dlouho trvat a budem ho mít i doma, zítra vezu poukazy do prodejny a snad budou v objednání a dodání rychlý …

Píšu hurá a pak jsem jak kverulant – ale mám opravdu radost:) 

.............­.............­.......

PS: Klárka je pořád stejná, někdy lepší, někdy horší, zítra jedeme na ty odběry a uvidí se …  Pro jistotu beru s sebou kočinku plyšatou  a Valproát, kdyby … ale doufám, že to na hospitalizaci nebude, teplotu má jen zvýšenou, horečky ne … ale ten kašel jí trápí stále, sice ne pořád, zase to má pauzy, teď právě spí už třetí hodinu a nezakašlala ani jednou … ale ráno kašle hodně … 

Tak už nás dohnal:)

No a já po měsících nečinnosti musela zprovoznit tiskárnu. Abych mohla zaregistrovat naše hospodářství:))

Je na čase, zítra totiž přiveze pan bača Jimi další dva přírůstky do našeho stáda. Jsem docela zvědavá, jak je stávající holky a kluk přijmou, někdy to prý bývá kapku složité. No ale budu jim věřit, že se skamarádí :)

Nikdy bych dřív nevěřila, že si jehňata dokážou hrát jako štěňata. Máme v ovčí předsíni takový výkop a oni přes něj skáčou jak kůzlátka a vypadají fakt legračně, už přece jen dost nabyli, takže zvlášť Xena a Martin jsou skoro koule na čtyřech hůlčičkách:)) Dneska hráli hru: ta díra je moje a basta a trkali se o sto šest (ačkoliv žádné růžky nemají a ani beránek mít nebude), skákali jak ti kamzíci, lítali vzduchem, budu je muset někdy nahrát na video.

Nedělají si z ničeho hlavu, ani z otrávené trávy (kterou nám postříkala nějakým sajrajtem naše milá sousedka, jedinej člověk na vsi, s kterým prostě nejde vyjít a musí mít pozemek zrovna vedle nás, znáte to, bejvá to tak) 

Jednoho dne, kdy si myslela, že je muž v práci, prostrčila ruku skrz plot a už jela, trávu na naší louce, tam kde jí spásaj ovce (to je logika) stříkala, aby nerostla !!! (ne, není blondýna) – musím říct, že tak vytočenýho vidím svýho chlapa málokdy. Myslela jsem si, že se jí povedlo zničit je malý kousek od plotu, dneska jsem si na to vzala foťák a teda, je to skoro půl metru do šířky a po celé délce, kde se naše pozemky stýkají. Můžem bejt rádi, že z toho ovce neměli průjem nebo něco horšího…

A to tu lidi u nás na vsi většinou chválím, ale tohle je fakt něco …  

No a do třetice poslední fotka – a hádanka k tomu: Co to visí pod stříškou dočasného příbytku oveček? :) Prosím rodilé zemědělce, aby hned neodpovídali a dali šanci těm městem odkojeným, mně to totiž něco straaašně připomíná:)))