Klárčin blog

že bacily mají u nás pré – takhle se olíbávaj navzdory všemu, no pak si to nemaj předávat … ale hlavně že se mají rádi, že jo ;)

PS: Zatím jsme doma, Klárka má jen zvýšenou teplotu a zítra bych mohla mít pohlídaného Káju, takže pokud to bude trvat, pojedem na odběry zítra a v klidu (navíc dneska lilo jak z konve a když jsem si představila transport s oběma Káčkama na různá zdravotnická pracoviště, tak jsem byla zlitá jen z té představy). 

… na prádlo mám takovou svou zpovědnici.

Bydlíme v naší vsi trošku stranou, prádlo navíc věším pod úrovní cesty, která vede kolem domu. Takže když chci, nikdo mi nevidí do tváře, úspěšně můžu i nezdravit a nevypadá to neslušně.

Ne že bych byla tak nevychovaná. Jen se to někdy nehodí.

Chodím si pod šňůry brečet. Vedlejší efekt to má, že pověsím případně sundám prádlo.

Nikdo tam nechodí se mnou, jsou to MOJE chvilky. Nanejvýš na mě zabečí ovce, ale brzy poznají, že se mnou není řeč a radši si lehnou na udusanou zem a jako já si tak … přemýšlí.

Pět minut, deset to trvá. Stačí to. Všechny své smutky za ten den vyplavou. Někdy mlčím, někdy mluvím polohlasem, kdyby šel někdo okolo, asi by si myslel, že si něco jen tak pod vousy huhňám. 

Všechno si vyříkám s tím dnem. Málokdy se stane, že není co upustit. Bohužel skoro pokaždé je.

Pod šňůrama je mi sladkobolně dobře. Vrátím se domů nová, čistší a mám víc síly. Kupodivu i když kolikrát fakt brečím celé minuty, nikdy mi neotečou oči, jako se to stává doma.

Až někdy půjdete kolem, tak se nedivte, že vás ta divná ženská, co věší prádlo, nevidí. Že dokonce vypadá, že ani neslyší. Nesnažte se jí pozdravit, neodpoví vám. Ona není neslušná.

Jen má příliš práce sama se sebou.

.............­.......

Anebo s tím prádlem? ;)

Od včera se to nějak …

Ani jsem neměla chuť to sem psát, nikam psát, kazit tu krásnou porodní euforii kolem Vašíka a Missorky … jenže utýct se před tím prostě nedá.

Klárce zase stoupá teplota, pořád pokašlává a dopoledne zvracela. Pak se jí ulevilo a byla celé odpoledne v pohodě, teď zase je trošku hůř. 

Máme domluvené odběry v nemocnici, případně rentgen, no a případně taky hospitalizaci … ale zatím jí, pije a prostě to tak kolísá, že nevím … jsme dohodnutí, že můžeme kdykoliv přijet a uvidí se. 

Takže noc asi rozhodne, spíš počítám s tím, že ráno pojedeme. Davídka dám do školky a nějak to s Klárkou i Kájou zvládneme. Radši připravím tašku s „plyšatou kočinkou“ a Valproátem, kdyby…

Je to jak na houpačce.

Chvíli jí pozoruju a říkám si, že se prostě z toho zápalu plic dostává a že to bývá pomalé a komplikované i u dětí, které nemají vedle toho všeho navíc SMA diagnozu. Pak mě přepadne beznaděj a brečím jen u toho, když se mě ptá, jestli mi taky bije srdíčko jako jí … Za chvíli budu zralá na blázinec…

Ještě že je po telefonu dostupná Markéta – Wlčice… její sarkasmus a černý humor, smysl pro realitu … to je to co potřebuju. Jinak bych se asi utopila v lítosti a obviňování sama sebe, co jsem zase kde zvorala …

Markét, díky – snad ti to někdy nějak vrátím, tu tvou telepsychoporad­nu …

Dnešek je zvláštní a krásný den, i když od rána prší a nám nešla tři hodiny elektrika;)

Pro ty, kdo chodí na BC :) Vysvětlení, proč :) 

.............­.........

12. května 2009 ve 12:40 se Missorce narodil cvalík Vašík :) Ve 36 tt prenatálního života, v prvních minutách po vyplutí na náš svět váží úctyhodných 3560 gramů (aneb  s čím se náš Karel páral do 42 tt, to Václav zvládne skoro o 6 týdnů rychleji :))))) 

I tady Péťo a rodinko moc gratuluju a vůbec mi nevadí, že můj tip na růžovou princeznu nevyšel :)

Mojí, že se vrátila.

Manželovo, že prostě je.

Mého táty, že byla a nikdy na ní nezapomenu.

Mé mámy, že uměla ty nejlepší škubánky na světě.

Té od L., protože zvládá svůj úděl s grácií a navíc nezapomíná na druhé. Drží mě nad vodou, ač  sama se často topí.

Té od M., která tu je pro mě už pár let a snad ani netuší, co pro mě znamená naše přátelství… 

Té od I., kterou jsem si drze adoptovala a mejlíkama umí moc pohladit.

Vám všem, které jste Mámy, Maminky, i kterým se zatím jen kulatí bříško (Schnytli ;) )

Vám všem, které jí toužíte být – z celého srdce vám to přeju …

Jedna kytička, zdá se to málo, ale není, spolu s ní k vám všem letí poděkování, za to že tu jste, pro své děti … pro ty, které právě teď spinkají ve svých postýlkách… a i pro ty své budoucí, pro ty které se teprv někdy narodí … 

Máma je strašně moc. Můžeme v životě ztratit iluze, peníze, postavení, můžeme přijít o střechu nad hlavou, o sebevědomí, můžeme ztratit i kuse sebe … ale máma je jistota, měla by být, je skvělé jí mít a je nádherný se jí stát …

Konečně mu Klárka zase trošku provětrala kolečka a po bezmála třech týdnech byla tak venku, na malé ani ne hodinové, procházce:)

Když se řítím z kopce a navíc musím zatáčet, měla bych to vyvažovat nejen tělem, ale i výrazem ;) 

Poklidnější jízda po téměř rovince (hlásila tatínkovi, že má čepičku od tety Mati!!!:) a mě pak říkala, že jede za tetou Lucccckou na výlet :)))

Á dva tři, ták dva tři ;)

Bráškové

Únava se přihlásila asi deset minut po vyjetí, přece jen jsme dlouho „jentak“ nebyli. Ale bylo to moc fajn – Klárka tedy pořád kašle, hlavně po spánku, ale pomáhá jí inhalace a dechové cvičení. Takže budeme s procházkama opatrní… 

Venku bylo dneska sice nádherně, ale Klárka pořád sem tam kašle, na pusince se jí udělali opary – takže jsme pobyt venku ještě dneska nedali…

Zato si strašně ráda hraje s domečkem od Lenky K. :) Tady jsou slíbené fotky postaveného domečku (stavitel Zuzka 99% a Davča 1%),  na pergole leží panenka zcela úmyslně, děti jí tam pořád dávají a nenechají si vymluvit, že je to něco jako slunečník a že na něm přece nikdo taky neleží ;)

Domeček je patrový a tak to nutí Klárku zvedat ručičky do výšky (vypomáhá si druhou ručičkou, v lokti a pak jí pustí), takže i to je moc prima!!!:)

Leni, prostě to bylo přivítání z nemocnice jako HROM!! Nevím jak ti poděkovat… přiznám se, že takový domeček by Klárka jen tak nedostala … no prostě se vám to s Markem a Anetkou fakt povedlo!!!:) :erik: :)

Renčooo vydrrrrž ;)

Dneska ráno jsme jeli k naší dětské paní doktorce na kontrolu. Klárka na kontrolu a Kájík na očkování. Davču jsem udala do školky (zlatý holky, ač nebyl přihlášenej, tak mi ho vzaly s tím, že ho vyzvednem před obědem).

Nabrali jsme babičku, vyhodili Zuzku u školy a šlo se. Klárka poplákávala a kašlala jako by chtěla soutěžit o největšího plzeňského tuberáka.

Děs.

Kájík dostal očko do ručičky, kvíknul, pak na to hned zapomenul a šel s babičkou ven. Klárka rudla, kašlala, brečela…bála se odběru krve, beruška moje…

Naštěstí jí brali jen stěr z krku a pak kapičku krve na CRP. Ten neukázal žádný zánět, ufff… a Klárka pak pomaličku přestala plakat, tím i přestala rýma a kašel a nabírala svou normální bledou barvu a za chvíli to zase byla ona:)

Takže prostě dál inhalujeme, cvičíme, bereme medicínu na odkašlávání (zase ten mateřský plurál, sakra;) ), v pondělí se dozvíme výsledku stěru. Prostě se uvidí, zase se máme jet ukázat.

Doma byla v pohodě, krásně jedla, hrála si, spinkala – odpoledne po spaní zase kašlala, ale tak to má vždycky. Uleví jí inhalace a cvičení. A když sedí vzpřímeně na vozíčku.

Takže snad se z toho pomaloučku dostává. Zítra, když nebude vítr a bude hezky, po straaašně dlouhé době půjdem ven na Velkým Novým, jen kousek a na chvíli a pořádně jí oblíknu a obalím … když to klapne, bude fotka:)

Tak hezký prodloužený víkend všem a marůdkům brzké uzravení!!!!

Poslední dny se Projekt točil jen kolem Klárky (celkem pochopitelně), včera jsem sem dala fotku Zuzky a dneska sem dávám našeho nejmladšího šmudlu;)

Jak byl s tátou na chatě u babičky u Přelouče, tak se vrátil pěkně opálenej. Tak vůbec je čím dál tím míň miminko, začíná povídat víc a víc a je pěkně oprásklej;)

Hlavně ale umí svůdně koukat, to může potvrdit snad každá, která pozná ty jeho přimhouřený oči naživo ;)

Závidím té za -náct let, na kterou to bude valit;) Zatím si ale užívám té NEJ pozornosti já a jen tak z trůnu nehodlám sesednout, ještě je můj čas:)

Kdo mě kdy ještě bude milovat takovou nekritickou láskou, jako ON … :) 

Nemůžu si pomoct a nepoužít tenhle skvělý termín – je to výraz Kiki (nejlepší kamarádka Zuzky) a mě naprosto uchválil. Vyprávěla nám minulý týden o nějaké akci a že to bylo v Bučí, tak jsem se jí zeptala, kde? A prej: V jednom zadku :)) Pak padlo jméno nějaké další vesnice: To je další zadek:))

No tak v našem Zadku otevřeli tento týden PIZZERII s CUKRÁRNOU !!! Nevídaná věc, museli jsme se Zuzi hned jít vyzkoušet, jak si tam stojí, jakou tam dělají pizzu a kafe a tak vůbec;)

Fakt dobrý!!!! Obsluha super, prostředí krásný, pizza jedna z nejlepších a kafe sice nemají latté (malý škraloupek), ale náhradní capuccino bylo vynikající (a že jinak cappučo moc nemusím;) )

No prostě na náš Zadek fakt bezva a jsem ráda, že máme kam zajít s kamáškama s dětma na dortík a kafe, nebo jen na zmrzlinu (tu tam taky maj). A večer třebas se Zuzkou, nebo s mužem posedět (maj točený pivo).

Prostě jsme zase o kus blíž civilizaci ;)