Klárčin blog

Pátek ráno – Zuzka odvedla Davču do školky, pak jela do školy a my s Káčkama zůstali doma. Venku sychravo, větrno. Klárka trénovala ve standeru, ohromně jí to, jak je vidět, bavilo :)))

Kájík ovšem vysmátý. Co se zbavil otravných aftů, pracuje zase na svém bříšku, které se zdárně kulatí.  A pořád se směje :) 

Překulilo se poledne, děti po obědě spí. Dneska šly dřív, před druhou vyrážíme pro Davču do školky, na varský silnici nabíráme vystoupivší Zuzku z varského autobusu a jedeme na návštěvu za Luckou a králící a Miškou k jejím rodičům. Cestu už máme namakanou, jsme tam cobydup – ani ne za dvacet minut. 

Bylo to prima a hrozně to uteklo. Jako vždycky:)

Tak malá fotoreportáž a hezký víkend!!! :)

Kdo neskáče není Čech !!! :))) Zuzka coby trenér skákacího mančaftu mohutně povzbuzuje (Peťku, Davču a Míru) 

Holky mezitím probíraj něco důležitýho v domečku ;) 

(Klárce se tam vešel mechaničák, to bylo radosti:))) 

Kája s Mírou kujou pikle u klouzačky ;)

Peťulka dostala hlad ;)

Za chvíli doplním fotky od Lucky, asi jí vytvořím samostatný fotočlánek (její fotky s mojema nemluví:)))

Dnes jsem po delší době zabloudila na Rodinu.cz.

Co se Dubňata přestěhovala na Dámu, moc už tam nechodím. Občas čtu pro pobavení články Bellany, občas pro dojetí články p. Nágla, pro neuvěřitelnou sílu deníčky Macešky.

Na diskuze nezbývá čas (však flákám i své milované Bécéčko ;) )

Čirou náhodou jsem zabloudila do diskuze (a vůbec nevím, jak se mi to povedlo), kde jedna maminka rozebírala svůj pohled na postižené děti a jejich sourozence. Ve zkratce byl její názor na život sourozenců těžce postižených dětí asi takový: 

"Když by v naší rodině přibyl těžce postižený sourozenec, starší děti by byly na druhé koleji automaticky. Prostě nepotřebují speciální péči. Nedostávalo by se jim tolik pozornosti, péče, lásky. I když bychom se snažili, vysvětlovali jim to … bylo by to v nich. Já to tak cítím.  " 

Já s ní nesouhlasím.

Své důvody pro vás, kdo sem chodíte často, asi vypisovat nemusím. Znáte je. Znáte mé děti. Víte, jak prožívají Klárčino postižení, tak trošku máte představu, jak to vnímá Zuzka, jak David. Že nejmenšímu Kájovi se tak trošku nedostává Benjamínkovského postavení, protože už zvládne víc věcí  (fyzicky, ne mentálně;) ), než ta naše beruška … a přesto si troufám tvrdit, že nikdo z nich není šizený a že kvůli spinálce mají horší dětství. Jako – vy víte co bych dala za to tohle vůbec neřešit, ale prostě se stalo, Klárka je nemocná, osud si nás vybral. Ale moje děti nejsou žádní chudáci … nemají proto míň lásky nás rodičů, nejsou odstavení a já necítím, že by se tak cítily. 

Moc bych si přála, abyste mi napsaly, jak to vnímáte vy. A nebudu se zlobit za opačné názory, než mám já, nechci, abyste mi tu kývaly, ju? Jen z nějaké solidarity nebo tak – zajímá mě, jestli si taky myslíte, že sourozenci postižením sourozence trpí jakkoliv, emočně, zážitkově, citově, materiálně… 

Děkuju:)

.............­.............­.............­.............­. 

Právě se děje;)

Stavíme spolu puzzlíky (Klárka se tváří rezignovaně:)))

Kuk ;)