Klárčin blog

Dobrou noc beruško moje …

.............­.............­.............­.......

Pro zvědavky a zvědavce zítra podrobnější foto nové postýlky ;) A taky lehátka a vůbec … ;)

Asi čekáte fotku nové postele pro Klárku, která dneska (jupííí:) ), přišla.

Jenže já se musím nejdřív rozloučit s tou starou …

Měla jsem jí doma (a po sklepích a garážích a … ) dlouhých 16 let …

Jaké děti v ní spinkaly, smály se, plakaly, před mojí prvorozenou zrzečkou Zuzankou, nevím. Vím, že jsme jí s prvním manželem kupovali už použitou a za pět set Kč. 

Zuzanka v ní spala už od dvou měsíců. Aniž bych tenkrát znala p. Estivilla a jeho dle některých drastickou metodu, dle mě po téměř patnácti letech metodu skvělou ;), tak nějak se povedlo, že Zuzi svou postýlku milovala od úplného miminečka :) Ve dvou letech se stěhovala do větší – a vzali jsme to rovnou ve velkém, stěhovali jsme se ze Sokolova do Plzně.

Pak dlouhá léta čekala postýlka v garáži u dědy, dokud mi jí táta nepřivezl pro Davídka, deset let nato. Postýlka vypadala docela dobře, fungovala, koupili jsme novou madraci a nádherně do modra načančaná čekala na svůj velký den. Jedinou chybu měla, Davča v ní nikdy nespal:))) Teda, možná párkrát, ale to co se mi podařilo u Zuzky tak nějak nenásilně u něj nešlo nijak. Prsomil se nedal odbýt a tak jsme rok a půl spali spolu na velké posteli, dokud se neodstavil a mě v bříšku už nekopala Klárka. A Davča šel rovnou do velké :) Mmch, kdyby mi v té době někdo doporučil metodu p. Estivilla, asi bych ho kopla ;)

Klárka – v postýlce spinkala od půl roka. Ano, to už byl p. Estivill na scéně. Pochopila po asi dvou hodinách (jde vysledovat na BC :))) a od té doby až do včerejší noci byla postýlka její. Už notně oprýskaná, unavená postýlka. Ale pořád dobrá. Akorát nikdy nezažila, že by se v ní Klárka postavila. Nikdy nezažila, že by ramplovala se šprušlema. Možná to tak mělo být. Postýlka už byla moc stará na nějakou akční lumpici, možná čekala právě na Klárku …

Kájík přišel nečekaně a ve staré postýlce nikdy nespal. Má svou, s praktických důvodů cestovní (ještě nikdy nikam necestovala, když se šlo na věc, prostě jsem jí nedokázala složit :)))

Původně jsem chtěla napsat, že tahle postýlka odchovala čtyři naše děti plus nějaké neznámé a nakonec byla vlastně jen od nás holčičí postýlkou.

No vida, člověk se domnívá, myslí a soudí a ono je to nakonec jinak. 

Tak ahoj postýlko, stejně jsi odvedla dobrou práci…a kdo ví, třeba s cedulkou Za odvoz ještě někde posloužíš. A když ne, tak holt zatopíme …

4 litry převařené vody

4 kg cukru

2 citrony (nebo kyselina citronová asi 80 gramů)

květy černého bezu – na tuto dávku asi 40 větších nebo víc menších 

Do zchladlé převařené vody dáme květy černého bezu, šťávu z citronu nebo kyselinu citronovou a necháme 24 hodin odstát.

Druhý den zcedíme, přidáme cukr a vaříme do rozpuštění cukru (cca 80 stupňů). Ještě teplé nalejeme do čistých  sklenic (já si schovávám lahve od šťáv YO), necháme odstát a máme vlastní sirup:)

Skvělý je s mátou, s citronem, s ledem :)

.............­.............­..

Už je asi pro letošek docela pozdě, u nás ještě pár bezů rozkvetlých je, ale počítám že na východě už bude po sezoně…