Klárčin blog

Když nemarodí děti, když nemarodí dospělí – tak si to musí vybrat některé z jedenácti zvířat, které máme. Los padl tentokrát na Cézádka (v Klárčině podání :) ).

Zánět ucha jak hrom. Včera jsme se  s mužem usnesli, že až se vrátím z města, vytelefonuju veterináře a muž tam po práci s hafušou zajede. Určitě to bude na atb a taky nějaké lepší kapky, než které máme doma a evidentně nepomáhají.

Člověk míní, veterináři mění. Na zatím našeho stále ještě městského jsem se nedovolala. A tak jsem zkusila číslo na nového, prozatím známého jen po telefonu, na kterého jsem dostala kontakt v dubnu od Manětínských chovatelů ovcí – a s kterým jsem konzultovala tehdy kulhající OvciKlárku.Na telefonu byl, leč mi oznámil, že za hodinku odjíždí na třídenní dovolenou, takže … buď s sebou mám mrsknout, nebo nic.

Doma tři děti těsně před usnutím (dopoledne je zmohlo) a naštěstí i Zuzi. Děti jsme naházeli do postýlek, já jsem rychle skočila pro náhubek a vodítko (které provizorně viselo u ovcí coby nosič lizu ;) ) , ani nebyl čas do auta hodit nějakou deku a frrr směr Malesice. 

Pan doktor je sympaťák. Sice jsem dostala sprdunk, páč ten zánět měl Cézar fakt velkej … ale dostal injekci a s nezbytnými dalšími léčivy jsme za chvíli jeli domů s tím, že se příští týden pan doktor staví a obhlídne ho. 

Auto nezlobilo a dovezlo nás až domů. V půl čtvrtý jsem se vypravila s vatou, kapičkama, nůžkama a dezinfekcí na zahradu a začala očista – Cézárkovi jsem musela vystříhat tunu chlupů (kolem uší a v uších, ale vzala jsem to tak nějak zgruntu) , pak pořádně vyčistit obě uši – ten kvičel … zakapat a vydezinfikovat. Hodina utekla jako nic. 

Po zahradě nám už neběhá pes, ale netopýr se zelenýma ušima. 

Hlavně, aby mu to ulevilo, zítra pokračujem … 

.............­............

A ještě jedna fotka pro Peťu-Pezy, po dnešním (sobotním) čištění. Je na mě naštvanej…

Dnešní den byl trošku hektik – na mě: starou vesnickou konzervu ;)

On teda byl blázinec už včera, ale milý :) Přijela k nám manželova sestřenka s rodinou a večer jsme trávili pokecem u ohýnku. Káčka to zalomila v pohodě a Davídka jsme nechali běhat na zahradě do deseti večer (pro něj velmi nevídaná věc, ale když kluci taky mohli:)))

Dnes ráno se rodina sestřenky vypravila na Šumavu, zítra se vrací a budou do neděle u nás. A my s dětma do Plzně – na nákup, já na pendepon, pro poukaz na pleny, vyzvednout je a kdesi cosi ještě … babička si převzala kluky a já tak mohla být statečná jen před Klárkou (nechápu, že mi pendepon dřív vadil, po řezání abscesu  mi přijde všechno taaak v pohodě:)))

Cestou do Globusu jsme naložili Zuzanku, po dlouhých osmnácti dnech je konečně s námi :)

A v Globusu děti už řádili – kluci běhali, Klárka drandila a žebrala kinder vajíčko ;), Zuzka zase tenisky:))

Trošku mázlá fotka, ale když mně se taaak líbí … ;)

Když jsme šli po nákupu k autu, starší se starali o mladší …

A tady jsem se snažila ten náš čtyřlístek zachytit zepředu – no Kája to krapet pokazil, ach joooo …

Ale že to tý Zuzi sluší ;) Nějak se mi zdá, že zase vyrostla … dneska se uachjuju, proč ten čas tak letí???? 

Domů jsme přijeli tak akorát na spaní prcků a já si malovala, jak v klidu uklidím nákup a binec, co tu zůstal po ránu … ale …

… pokračování příště ;)

na plný pecky:) Konečně si ho užíváme :)

Dneska jsem měla v plánu úplně jiný fotky a skoro jsem brečela, když jsem na zahradě zjistila, že baterka foťáku je kaput. Klárce totiž od Báry přišel naprosto bombovej bazének, do kterého se vešlo lehátko a tak si Klárka pořádně užívala koupání – baterka se právě dobíjí, tak snad bude zítra zase krásně a budu to moct napravit…

Baruš, moc děkuju, bylo to úžasný:) Klárka seděla v kloboučku ve vodě, polejvala asi půl hodiny balonek – velká zábava:)) Kája jí tam lezl s nožičkama od včera posečené trávy. Klukům jsem napustila ten menší bazén, do kterého se lehátko nevejde – jenže tam byla voda studenější, takže oba nakonec pořád lezli ke Klárce a podle toho voda brzy vypadala. Ne že by to někomu z nich vadilo ;)

Bazének jsem střídali s hraním si na pískovišti – no odpoledne uteklo jako nic a všichni byli moc spokojení, dokonce jsem si přečetla i dva články v Reflexu!!! 

Kotě se celou dobu drželo u nás – po dva dny odmítalo na zahradu jít, ale jak jsme tam byli nakýblovaní, pochrupovalo pod kočárkem a seznamovalo se se žárlivkou Dianou (fenka). Když ta pochopila, že TO před ní zdrhne na strom úplně stejně jako ty dvě micky, co už máme, kapitulovala, naposled Vildu očichala a už ho nechala svému osudu.

Prostě nádherný letní odpoledne, z kterýho nemám ani jednu fotku!!!Tak jsem aspoň doma po kratičkém nabití vyfotila Klárku, jak mi pomáhá nafukovat „dybičku“ :))

Pak jsem zase rychle baterku šoupla do elektriky, aby se mi zítra nestalo to samé co dnes.Snad není letním dnům konec;) 

.............­...........

Ještě sem dám tuhle fotku, nějak se mi líbí … je vidět, jak má z bazénu mokré a pak uschlé vlásky :)

jsem dneska četla jeden blog. Jeden článek na jednom blogu. Díky Lucce, která nám na něj dala odkaz. 

Na ten článek, na to zamyšlení, myslím skoro celý den… Je to smutný, je to pravdivý, Petu mi svými slovy otevřela místa v mém srdci, o kterých jsem myslela, doufala, věřila, že zůstanou zavřená?

Asi to tak být nemá, asi je dobře, že se někomu podařilo, i když nevědomky, způsobit co způsobil. 

Dědo, udělám všechno proto, abych tě viděla. Já vím, že mě nepoznáš, já vím, že to už dávno nejsi ty, vím, že budu brečet, že to bude těžký. Ale celé mé dětství jsi mi byl milovaným dědečkem. Nemám právo se vymlouvat na cokoliv. 

I když ty asi vůbec nebudeš vědět, že u tebe budu sedět, já to vědět budu.

Petu – děkuju ti. 

Už mě to pózování nebaví, puzzle jsou postavený a já jdu lovit myšky ;) 

Tak tuhle básničku jsem dostala k narozeninám od Makýš – nemůžu si jí nechat pro sebe, na to je moc krásná … i když trošku smutná, pravdivá, a tak vůbec, jakoby mě Markét nějak dobře znala ;)

 ............­.............

Mám dvakrát osmnáct

a líto mi to není

Můj život, vítězství i prohry,

to se jen těžko mění.

.....

Mám dvakrát osmnáct

a nechci slavobrány.

Žiju tam, kde se můžu smát

i kde si lížu rány.

..... 

Mám dvakrát osmnáct

a fakt bych neměnila.

I když mi osud nadělil

nejen to, o čem jsem snila.

..... 

Mám dvakrát osmnáct

a touhu jenom jednu.

Prosím, ať to čeho se bojím

zůstane navždy v nedohlednu…

To se kolikrát člověk ani neotočí … a je nás o jednoho víc:)

K našim kočičím mňaudámám dneska přibyl kocourek Vilík. Jsou mu asi dva měsíce a byla to láska na první pohled:) Ještě před mou nemocí jsme za ním s dětmi chodily  – a dneska tak nějak slovo dalo slovo a Vilík rozšířil náš zvěřinec.

S holkama kočkama se zatím moc neskamarádil – u misky s mlíkem jsem musela kapku dělat sudího, ale snad si to sedne. Zato u psů na zahradě seděl skoro hned. Pak se rozvalil po mé hrudi a nechal se přenést za dětma, že jim dá dobrou noc před odpoledním spaním.

No a málem u nich zůstal, v Klárčině pelíšku se mu moooc líbilo :)

Tak Vilíku (Davídkovo výběr jména)  – snad se ti u nás bude líbit :) 

(Fotit děti je těžká pohoda proti tomu fotit kotě ;))) 

Neděle nebyla ničím zvláštním.

Ale vlastně jo. Po skoro dvou týdnech jsme byli s dětma na procházce – po nemoci poprvé. No zmohlo mě to teda dost – aby ne, taková silná motorizovaná jednotka plus jeden na vlastních, které ale zásadně utíkají jinam než maj anebo moc rychle ;)

Davča se proháněl na koloběžce, kterou asi 3× někde zapomněl a v klidu pokračoval bez ní ;) 

Klárka drandila a prostě pohoda :)

Večer celá parta padla za vlast :) Rodiče s nimi. A tak to jde pořád dokola.

Kéž bychom byli teď všichni nějakou dobu zdraví. Větší přání  nemám. Radovat se z léta, ze sluníčka, všichni abychom mohli chodit ven, nikdo nebral prášky, nikdo nepotřeboval žádné injekce a dojíždění do města. 

Jsem v podstatě skromná holka, ne? :)

jí do standeru, když jsem na to sama, rozhodně není o estetice ;) Triko čouhá z tepláků vzadu, nohavice vyhrnuté … 

Kluci odpoledne odjeli do Zruče obhlídnout největší soukromý Airpark – letadla, vrtulníky, tanky a my s Klárkou jsme zůstali doma. Já v rámci rekonvalescence jsem si naordinovala žehlení a Klárku jsem dala do standeru, aby si v něm hrála. Vybrala si nejdřív Krtečka DVD hry a pak se asi půl hodinky dívala na Prasátko Pepu na Youtube.

Zezadu teda žádná modes robes, jsem ráda, když jí tam upevním tak, aby jí nic nebolelo a vydržela tam nejmíň hodinku bez stresu a dožadování se, že už chce dolůůů …

Navíc jsem jí od žehlení pořád napomínala jak učitelka ve škole: Narovnej se!! Co ty záda!!! Když nebudeš stát rovně, vypnu to!!!

No matka tyranka …

Ale jináč to bylo vcelku docela fajn odpoledne, já mám vyžehlenou Monte Žehlu, Klárka si protáhla šlachy a po odjezdu babičky z Pardubic jsme zase najeli … prostě do starých kolejí;)

Ještě aby se nám ta naše Zuzi vrátila a budem zase pohromadě:) 

.............­.............

Pokud náhodou na náš blog zavítá rodina Farkových z Prahy – rádi bychom stander předali dalšímu prckovi na ozkoušení, p. Kočová teď jede na dovolenou (a zapomněla mi dát na ně kontakt) a my bohužel máme auto pojízdné na heslo, už vydrží tak akorát naší trasu do Plzně… Takže odvoz nikam moc nehrozí. Pokud sem někdo od nich nakukuje nebo je někdo zná, napište na mejlíka, třeba bychom se na předání nějak domluvili :)