Klárčin blog

… rozdáš, tím víc ti zůstane …

Kdo by neznal tu poetickou reklamu na kofolu.

Dneska nečekaně někdo po obědě zaťukal :)

A přinesl mě a Klárce …

Jsou nádherní, takoví pidimaličký. Zítra si na cestu vezmu svého panáčka a Klárce dám pod polštář nevěstu. Nebo je to víla? 

A dárci (prozradím, že je to Ona) přeju moc, aby právě u ní ten reklamní slogan platil co nejvíc. Aby se necítila nikdy sama … I když se tak asi často cítí … Aby jí nejen děti vracely to, co jim ze sebe dává.

To co bych jí přála nejvíc, se nesplní. Není to v ničí moci…

Tak aspoň vzkazuju, že tě mám moc ráda, ju? A nedělej, že to nevíš a že to nečteš a tak vůbec, úplně vidím, jak jsi právě protočila oči :))

.............­.............­.............­.......

Jen poznámka na závěr: Klárka se nehorší, tak prostě nějak pořád stejně. Já zítra s klukama vstávám po šesté, nejpozději ve čtvrt na osm musíme vyjíždět směr vlakové nádraží. V Praze budem mít hodinku a půl pauzu, ne že by nám nejel vlak, ale máme sraz s pár kamarádkama na dětském hřišti poblíž nádraží:) Nemůžeme se zdržet dýl, Kájík potřebuje po obědě spát, tak abychom k babičce dojeli nějak rozumně…

Takže do neděle večer hlásím odstávku blogu ;) A moc děkuju za podporu ve článku o Výčitkách.