Za ruku … (331. den P365)

6 Červenec 2009

Za ruku … (331. den P365)

V kategorii Projekt 365 |

Možná úplně obyčejná věc.

Obvykle to tak je.

Jít za ruku. Prostě jen tak, na procházce, čapnout prcka a jít. Znáte to, většinou se vzpouzí, chce jít někam jinam než vy – je to prima cítit tu malou pacičku ve svý.

Do Klárčiných skoro tří let jsme to neznali.

Nikdy jsme s ní za ruku jít nemohli.

Teď už můžem …

Pravou ručičkou řídí Velkej Novej a levou se chytne, zavolá na tátu, na mě – a jdeme.

Když cítím její malou dlaň ve své, pokaždý mě to dostane.

Není to samozřejmost.

Až někdy budete na procházce a v dlani budete mít malou packu vašeho prcka, až bude vedle vás neposedně poskakovat, až bude chtít něco přeskočit … třeba vám v tu chvíli taky přijde, že je to krásný.

Jít jen tak a držet se za ruce.

Tento článek byl vložen 6. Červenec, 2009 v 19.24 a je zařazen v kategorii Projekt 365. Komentáře k tomuto článku můžete sledovat pomocí RSS 2.0. Můžete jej komentovat, nebo na něj odkazovat z vaší stránky.

Červenec 2009
P	Ú	S	Č	P	S	N
« Čer		Srp »
	1	2	3	4	5
6	7	8	9	10	11	12
13	14	15	16	17	18	19
20	21	22	23	24	25	26
27	28	29	30	31

Červenec 2009

« Čer

Srp »

1 6. Červenec, 2009, Radka Ančincová:

Ty to umíš vždycky tak hezky napsat, že mám u toho slzy v očích.
Radka

Vloženo 6. Červenec, 2009 v 20.31

2 6. Červenec, 2009, Silvi:

Je krásné, že Klárka Vás tou malou packou už může držet.
Je to moc hezké povídání, Diny. Až je mi z toho smutno, jak některé věci bereme samozřejmě, přitom samozřejmé vůbec nejsou.

Vloženo 6. Červenec, 2009 v 20.35

3 6. Červenec, 2009, Smajty:

Tohle je krásný Já nevím, co říct… Vážně.

Vloženo 6. Červenec, 2009 v 20.39

4 6. Červenec, 2009, Lucka73:

Proč jsou na světě ty nejobyčejnější věci zároveň i těma nejvzásnějšíma…

A proč potřebujem „facku“, abysme si to uvědomili a aspoň na chvilku si toho vážili…???

Vloženo 6. Červenec, 2009 v 20.42

5 6. Červenec, 2009, levar:

Diny, krásně jsi to napsala. Myslím na Vás každý den, ale určitě si vzpomenu, když Kuba přiběhne a chytne mě za ruku.....Napsalas to tak krásně, že nejde nevzpomenout…
Držte se

Vloženo 6. Červenec, 2009 v 21.22

6 6. Červenec, 2009, Katka T.:

Ano, je to pro většinu z nás obyčejná věc a přesto si v poslední době často uvědomuju, jak úžasný pocit to je, držet malou čtyřletou packu ve své. Tahle fotka mi vehnala slzy do očí a moc dobře vím, jak strašně důležité to pro vás všechny je.

Vloženo 6. Červenec, 2009 v 21.45

7 6. Červenec, 2009, Siamesie:

Spoustu věcí bereme v životě jako každodenní jasnou věc a vůbec nás nenapadá, že by to mohlo být i jinak a pak se najdou lidé jako Vy, aby nám ty oči otevřeli a my si cenili i maličkostí.
Jarka

Vloženo 6. Červenec, 2009 v 21.59

8 6. Červenec, 2009, Daniela:

Krása. My moc za ruku nechodíme, protože Adélka chce většinou jezdit nebo jí musím tlačit. Ale chodí za ruku s Kájinkou, to je taky krásný pohled.

Vloženo 6. Červenec, 2009 v 22.34

9 6. Červenec, 2009, Hedy:

Je to svatá pravda, člověk si to neuvědomí, tak prostá věc a ve skutečnosti je tak krásná. Proč si to uvědomujeme až při „nakopnutí“…

Vloženo 6. Červenec, 2009 v 22.52

10 6. Červenec, 2009, Adéla:

Já už nevím kdy a kde to bylo, ale částečně si ještě vzpomínám na ten pocit, když mi Šimonek poprvé sám dal tu svou pacičku. Jsem moc ráda, že to můžete taky zažívat.

Vloženo 6. Červenec, 2009 v 23.03

11 7. Červenec, 2009, Lilitko:

To je krásna fotka.A je bohužiaľ pravda,že si takýchto samozrejmých vecí začneme vážiť,až keď o ne prídeme…
Som rada,že je Klárke lepšie.Držte sa.

Vloženo 7. Červenec, 2009 v 5.35

12 7. Červenec, 2009, jandulina:

Jsem ráda, že se Klárce daří lépe…A napsala jsi to moc hezky- napsala i vyfotila. Tak ať už jste celá rodinka jen zdraví

Vloženo 7. Červenec, 2009 v 6.12

13 7. Červenec, 2009, allora:

To je nádherná fotka, Diny. A krásně popsaný pocit, děkuju.

Vloženo 7. Červenec, 2009 v 7.11

14 7. Červenec, 2009, makýš:

Je to krásný. Člověk si ani neuvědomí, co všechno Velkej Novej dokáže…

Vloženo 7. Červenec, 2009 v 7.40

15 7. Červenec, 2009, Peťa/Pezy:

Diny – díky za to, že mi připomínáš zázraky všedních dní! díky moc…

Vloženo 7. Červenec, 2009 v 7.49

16 7. Červenec, 2009, Iva:

Všecko už je tady napsaný, ale i díky tobě si začínám vážit opravdu úplně obyčejných věcí a myslím, že nejsem zdaleka sama… Fotka skvělá…

Vloženo 7. Červenec, 2009 v 9.01

17 7. Červenec, 2009, Sulanek:

Krasna fotka, krasny pocit, pro vas o tolik vice…taky pacicku v te sve miluji!

Vloženo 7. Červenec, 2009 v 9.57

18 7. Červenec, 2009, Lulu:

To je tak krásne, tak ľudsky nádherné a pravdivé, že mi došli slová. Ďakujem, že sa s nami o tieto pocity podelíš…

Vloženo 7. Červenec, 2009 v 10.34

19 7. Červenec, 2009, Markéta:

Diny, přesně vím, co u toho, když máš Klárčinou ruku na procházce v té své cítíš. Já to zažila poprvé až v Lukiho šesti letech, kdy dostal električák. Můžu ti říct, že na ten pocit nikdy nezapomenu, bylo to prostě něco nádherného, neopakovatelného .
Ono jenom ten pocit, že může něco sám, sám si někam dojet, sám mě za tu ruku vzít, v poslední době jenom tak přijede a sám od sebe mě pohladí, to je prostě k nezaplacení .
A úplně nejraději mám, když se naštve,když mu něco řeknu, nebo zakážu a on jede do svého pokojíku a bouchne za sebou dveřmi. Naučil se vozíkem tak dobře jezdit, že s pomocí šňůrek na klikách to dokáže. Vím, že to zní asi divně, ale on mi tak dokazuje, že není jenom to mimino, které se musí o všechno doprošovat, o posazení, položení, podání věcí a miliony dalších každodenních maličkostí, že je to človíček se vším všudy a že nebude dělat jenom co, co já uznám za vhodné…

Vloženo 7. Červenec, 2009 v 12.46

20 7. Červenec, 2009, Diny:

Markét – směju se tu přes slzy, přesně tak!! Nedávno Klárka odjela vozíčkem do nejzadnějšího pokoje a že je na Dádu naštvaná. Měla tu možnost na něm odjet od bráchy, který jí zlobil, co nejdál a patřičně to prožívala. Mohla v tu chvíli zvolit, kam před ním utéct…díky za vozíčky, za mechanický doma, za Velkej Novej venku …

A máš naprostou pravdu, že vozík jim dává aspoň malou svobodu v tom, že můžou naštvaně odjet (provázky na dveřích ještě nemáme, většinou jsou všechny dokořán, ale díky za tip, kdyby jednou:) ). Mě zase nedávno napadlo využít nějak funkce magnetu, aby si Klárka mohla něco podat – jenže to bychom museli zmagnetizovat všechny hračky a navíc jen ty lehké, ty těžší by neuzvedla. No ale člověku se honí hlavou věcí, viď…jak těm našim dětem ulehčit život, jak podpořit jejich důstojnost, jak z nich pořád díky jejich hendicapu nedělat miminka…

Děkuju ti moc za komentář a pozdravuj Lukáška:)

Vloženo 7. Červenec, 2009 v 13.12

21 7. Červenec, 2009, Daniela:

Mirko, Markét, taky to znám. Adélka zavírá dveře vozíkem, že do nich najede silou a práskne. Zlobím se, ale spíš jen na oko, přesně jak píšete – uvnitř jsem na ní vlastně hrdá, že to dokáže .

V sobotu jezdila u nás na dvoře na električáku po Nikče a musela jít na chvíli za trest dolů, protože ohrožovala ostatní děti. Byla hrozně rozdivočelá, museli jsme vytvořit pravidla. Asi to byla radost z té rychlosti nebo nevím .

K tomu podávání věcí jsem kdysi koukala na toto http://www.ortoservis.cz/…/ostatni.php. Ale nevím, jak to je užitečné v praxi. Třeba s tím někdo má nějakou zkušenost?
D.

Vloženo 7. Červenec, 2009 v 13.58

22 7. Červenec, 2009, Diny:

Danko ahoj:)

No právě proto, že se bojím, aby Klárka nenajela na Káju, když jsem s nimi sama venku, mám Káju v kočárku. Přece jen i s Klárkou by mu nožičku převálcovalo skoro 90 kilo…

Má taky zakázáno dělat blbiny, když je Kája navolno, když jdem všichni ven. Jenže … vysvětli to dětem;)

Mrknu na ten odkaz, díky:)

Jo a zavírání dveří vozíkem u nás taky praktikujeme, když někdo přijde a „zapomene“, že je to Klárky práce a zavře sám – to je řevu, musí se dveře zase otevřít a dveřnice jde na šichtu ;)

Vloženo 7. Červenec, 2009 v 14.11

23 7. Červenec, 2009, papu:

Diny, já přijela z dovolené a první kam po několika denní absenci na počítači jdu, je tvůj blok. A tohle mě tak dojalo… ta fotka je úplně boží, to bylo do nějaké soutěže

Vloženo 7. Červenec, 2009 v 15.00

24 7. Červenec, 2009, Potápka:

Tak tohle je fotka roku – nádherná.

Vloženo 7. Červenec, 2009 v 15.11

25 7. Červenec, 2009, Martina:

Diny,
mam kloucka 20 mesicu a teprve pred 14 dny chtel jit poprve sam za rucicku (predtim behal zasadne na druhou stranu:) a musim rict, ze si to hrozne moc uzivam, a pokazde, kdyz natahne rucicku ke mne, tak ji okamzite chnapnu a jsem za to rada. Kdo vi, kolikrat se jeste bude chtit drzet? Jsou to moc krasne okamziky, a clovek by si je mel uzit dokud jsou.

26 7. Červenec, 2009, Mata:

Diny, nadherna fotka!

Vloženo 7. Červenec, 2009 v 17.05

27 7. Červenec, 2009, Janasko:

Diny, když jsem včera zkoukla blog, a jako že na něj koukám několikrát denně, tak jsi mě touto fotkou úplně dostala. Taková nádhera, je moc dobře, že se už můžete s Klárkou držet za ruku. A já si dneska na ranní procházce moc užívala, toho, když se mě každá princezna chytla za jednu ruku, si to člověk kolikrát ani neuvědomuje, co je to za štěstí, když má ve své ruce, tu malinkou. Díky DINY.

Vloženo 7. Červenec, 2009 v 17.31

28 7. Červenec, 2009, Buxa:

Krásný článek, krásná fotka. Kéž by byly jen takové:)
P.S. Ani nevíte, jak mi vylepšila večer, děkuji ;)

Vloženo 7. Červenec, 2009 v 20.51

29 8. Červenec, 2009, Markéta P.:

Diny, to je tak krásná fotka! Neuvěřitelně dojemná. A moc děkuju za doprovodný text srdíčko.

Vloženo 8. Červenec, 2009 v 0.17

30 8. Červenec, 2009, AndyPan:

vždycky si na to vzpomenu, až budu nadávat, že malá nejde, kam potřebuju…tvůj blog mě učí pokoře a trpělivosti, drahá Diny.

Vloženo 8. Červenec, 2009 v 21.59

31 9. Červenec, 2009, Tamara:

Ahoj Diny a Klárko,
každý den chodím na vaše stránky a čtu je, moc hezky píšeš a fotky jsou vždy nádherné momentky! Píšu komentář až teď, protože tato fotka a komentář mě prostě dostaly. Máš pravdu, že tohle všechno já beru jako úplnou samozřejmost, díky tobě se na to budu koukat trošku jinak. Klárka je nádherna princeznička a já vám držím palce a vše co jde, ať se daří dobře! A DĚKUJI ti za tento krásný blog! Tamara a spol.

Vloženo 9. Červenec, 2009 v 15.28

32 11. Červenec, 2009, Markéta: