Klárčin blog

… pomáhají skoro všichni ;)

Káčka akorát myjou zvířátka – dneska poprvé vylezl Kája na stupátko Klárčiny židličky ;)

Napadlo mě, že by nebylo od věci sem na blog dát přednášku paní psycholožky Mgr. Ilony Dušánkové , která spolupracuje s naší skupinou SMA.

Téma je: Fáze přijetí (nemoci, postižení …)

Protože bych chtěla, aby tenhle blog nebyl jen mojí berličkou, ale aby pomohl třeba i jiným maminkám, tátům – kteří se najednou ze dne na den dozví, že mají dítě nevyléčitelně nemocné, že se najednou jejich život obrací směrem, který si nikdy nepřáli, že se všechno prostě najednou zdá jak špatný sen – jenže sen to není. A musí se jít dál. Není špatné vědět, jaká cesta nás čeká. Každý si musíme prošlapat tu svou, ale aspoň nástin, kudy … je dobré vědět. A taky třeba čerpat radu od těch, kdo už ví, od těch co už mají první kroky za sebou…  

.............­.............­.............­.............­...... 

I. Fáze šoku a popření

Jste šokováni, zdrceni, strnulí… vnímáte jen polovinu toho, co vám odborníci říkají.

Jste plni obav, strachu , zmatkujete ....... začínají se vynořovat otázky „proč my? Jak je to možné? Jak se to stalo?“

Hledáte viníka  …

Jste plni beznaděje, hněvu … na odborníky, že něco neudělají, na život, že vám přináší takové trápení, co s tím můžu dělat… Určitě dalších sto emocí by jste k tomu mohli přidat.

Nezvládáte situaci … máte potíže se spaním, jídlem, koncentrací…po­kračujete tak nějak automaticky.

• nástup psychických a tělesných reakcí na sdělenou skutečnost
• bolest, žal, zklamání, úzkost z dalšího vývoje, odmítání přijmout novou skutečnost, pocity viny, vzájemné sebeobviňování, tělesné selhání, případně agresivita.

Co dělat?

Potřebujete čas a prostor, abyste vstřebali pocity a informace. Nebojte se požádat o radu nebo pomoc. Hledejte informace, letáky, literaturu.. a hlavně dopřejte sobě i partnerovi dostatek času a prostoru. Udělejte si čas na to, abyste byli spolu , ale i sami!

Buďte k lidem otevření! Mějte důvěru sami v sebe!

Nejlepší je přijmout danou situaci, ale je potřeba na to určitě mít čas. Pokud se Vám to podařilo, můžete pokračovat dál.

II. Fáze postupné akceptace a vyrovnání se s problémem – nebo také fáze reaktivní

Tato fáze může nastat poměrně rychle, ale také to může trvat tři až šest měsíců, než se dostaví …

V tomto období mají rodiče zájem o další informace. Získáváte sebedůvěru ve vztahu k dítěti, mobilizujete síly. Bez ohledu na počet odborníků jste pro své dítě tou nejdůležitější osobou. Znovu nabýváte určitou kontrolu. Naučili jste se poznávat své silné stránky i silné stránky dítěte. Začali jste žádat o podporu a pomoc a to nejen od institucí, ale i partnera, rodiny, přátel..

Chtějí být poučeni o podstatě a příčině postižení, ale i řešení budoucnosti svého dítěte.

Je velkou úlevou začít stát na pevný zemi, ale jakmile naberete dech, může to být vaše nejzranitelnější období..mohou se objevit nové problémy…

Ale z předchozího období přetrvávají negativní emoce : prožitky smutku, deprese, prožitky úzkosti a strachu , které se týkají budoucnosti..

- rodiče vyžadují fakta o daném stavu, aby vše objektivně zhodnotili a mohli začít uvažovat o řešení problému

V této fázi se objevují rozmanité obranné reakce: některé jsou z racionálního hlediska nepochopitelné, nebo nepřijatelné, ale mají svůj smysl – udržet psychickou rovnováhu!

Rodiče nemocného dítěte si zpravidla volí tyto způsoby zvládání své stresové situace:

1. přijetí aktivního postoje – aktivizace energie a přesvědčení, že s nemocí je třeba bojovat; ( je možné i to, že jelikož to nejde s nemocí, hledá se někdo náhradní, nějaký viník. Často je to agrese vůči lékařům)

hledání sociální podpory – rodiče vědí, že sami situaci nezvládnou a potřebují získat     odborníky, resp. další lidi, schopné jim pomoci;

hledání konkrétních řešení, která se jeví být alespoň nadějná;

snaha o pozitivní ocenění, které by bylo jakýmsi potvrzením užitečnosti dosavadního jednání;

2. pasivního postoje„úhybné“ (rodiče hledají uspokojení jinde a jinak, zaberou se do práce, upadají do alkoholismu, unikají do nemoci,odchod z rodiny apod.)

3. bagatelizace problému – rodiče mohou reagovat i postojem, jenž nemoc podceňuje a popírá její závažnost     (je určitým způsobem vyrovnávání se zátěží: problém neexistuje – nemusím se jím dále zabývat). Co dělat?

Sejděte se s rodiči stejně nemocných dětí! Je-li to jen trochu možné udržte si zaměstnání a kontakt s okolním světem.Nebuďte k sobě příliš tvrdí, přestože někdy zareagujete podrážděně ve chvílích, kdy byste měli být laskaví. Stane se to!

Mluvte o pocitech se svými blízkými, s ostatními rodiči!

III. Fáze Smlouvání nebo také fáze adaptační

Je obdobím, kdy rodiče již problém svého dítěte akceptovali , ale stále doufají ve zlepšení, protože často je tato naděje reálná. Jde o to získat aspoň něco, když už ne všechno. Je znakem kompromisu! Rodiče jsou v této fázi často unaveni a vyčerpáni náročnou péčí, je dobré myslet na vlastní regeneraci sil.!!- pokus o racionální hodnocení situace

- rodiče uvažují o tom, jak by mohli v daném případě pomoci

- v této fázi je důležitá přesná diagnóza a reálná prognóza lékařských a výchovných opatření     včetně časových údajů

- předávané informace rodičům musí být pravdivé, neměly by vzbuzovat zbytečně naděje,     pokud pro ně není důvod (ulehčení situace v této fázi může znamenat těžkou deziluzi v budoucnosti)

- lékař nebo učitel: poskytovat spolehlivé a přesné informace o daném stavu a dalších postupech

IV.Fáze realismu, fáze reorientace:

Rodiče se ve většině případů smíří se skutečností, že jejich dítě nikdy nebude zdravé, a začnou se chovat přiměřenějším způsobem. Z hlediska kladného přijetí dítěte rodiči je důležité, aby co nejdříve dostali pravdivé informace o postižení jejich dítěte a možnostech jeho rozvoje.- rodiče začínají jednat, vyhledávají pomoc lékařskou, psychologickou i sociální

- spojují se pro duševní podporu i pro získání většího množství zkušeností s lidmi s podobnou     životní situací

- dochází ke změnám životního stylu a plánuje se budoucnost, mění se aspirace a cíle jak     rodinného celku, tak jednotlivců

- nastává náročná situace pro zdravého sourozence postiženého dítěte – nutné vysvětlení     situace a je účinné zapojení dětí do pomoci handicapovanému sourozenci

- rodina musí splnit úkoly ekonomické (požadavek na matku v domácnosti, nároky na dietu,     rehabilitační pomůcky aj.), úkoly v oblasti tělesné péče, regenerace a odpočinku,     socializace

- lékař nebo učitel: rodina potřebuje pravidelné vedení a pomoc

- rodina s handicapovaným dítětem se musí vyrovnat i s reakcí a s chováním širšího     okolí v místě bydliště

- handicap je současně jevem, s nímž se vyrovnává i škola a další instituce

Některé pocity jsou stále přítomné, bez ohledu na to, v jaké fázi jste.  Zoufalství, zmatek z rozporuplných rad odborníků, pesimismus…

Jak se vyrovnat s emocemi?

Buďte rozhodnuti udělat pro své dítě to nejlepší, ale nenechte si zničit vlastní život Rodiče radí nebojovat s přílivem strachu, smutku........ ten odezní Dopřejte si přestávku, dělejte něco co vás těší. Může se to zdát lehkovážné, ale pomůže vám to obnovit vnitřní rovnováhu.