Klárčin blog

Kluci zůstali odpoledne po společné procházce venku s tátou a my s Klárkou šli domů žehlit.

Přemýšlela jsem, čím bych Klárku zabavila – žehlení jí nebere ;), a pak mě napadlo, zkusit znovu tu malou myšku a jestli by jí už nešlo třeba si omalovávat v počítači. Navíc máme ten rychlej net, že jo, tak už by to i mohlo jít pěkně:) Naposledy si moc nevěděla rady s prstíkama, ještě nedokázala pořádně pochopit, které tlačítko myši má kdy použít – a dneska …

… její zaujetí je myslím nepřehlídnutelný :)

Ovšem postavení pacek na myšce mě dostalo :))

Ale co, hlavně že jí to šlo, bavilo, zahrála si i pexeso a já jsem zdolala další Monte Žehlu (v létě je žehlení docela dobrej adrenalin ;) ) 

Tak to mám za sebou.

Třeští mi hlava, ale za to ty milé úřednice nemůžou. Nedivila bych se popravdě, kdyby třeštila hlava i jim, nějak jsem se při posuzování PNP od tří let Klárčina věku, rozpovídala, zavzpomínala, přeskakovala z tématu na téma – a teď tu sedím u kafe a v hlavě mám vakuum.

Každopádně stejně nic nevím, uvidíme. Na druhý stupeň dosáhneme, na třetí dle posudku co Klárka zvládá ne. Prostě mentálně je (díkybohu) v pořádku, a bodové hodnocení je nastavené tak nějak půl na půl. 

Důležitá bude posudková komise, pak co napíše naše paní doktorka.  Podle paní Kočové (naší šéfky, která vede Sdružení rodin se SMA), mají děti se spinální atrofií nárok na uznání třetího stupně závislosti. Uvidíme, co si o tom myslí úřad. Asi to bude běh na delší trať … kdyby nebylo peněz potřeba, čert to vem. Ale bohužel potřeba jsou … :( 

Káva asi zabírá. Je mi trošku líp. Ovce venku bečí a ouřední šiml řehtá. Kdyby bylo s každým to povídání tak příjemné, jako dneska, přestala bych se možná ouřadů bát ;)