Klárčin blog

radši na nic předem.

Ještě v úterý jsem se viděla, jak v pátek drandím vlakem s Klárkou a Davčou do Žalhostic za kamarádkou na víkend a strašně moc jsem se těšila i na další víly, které tam mají slet.  

Kájík by zůstal doma s taťkou, takhle krásně jsme to domluvili. Z výletu by asi moc neměl a hlavně má teď nějaké náročné pubertální období (o tom jindy), takže jsem se popravdě těšila i na odpočinek od něj.

Klárka by už byla 14 ní po atb – no, ale to by jsme jí nesměli vystřídat.

Davídek jak se vrátil od babičky si stěžoval na škrábání v krku, a protože u toho pofrkával a na mandlích nic neměl, usoudila jsem, že má zánět nosohltanu a nasadila léčbu (naše p.dr. má dovolenou a k cizí se mi nechtělo).

Davča jinak v pohodě, lítá, blbne, nemocnej nevypadá.

Mezitím zřejmě dokázal to cosi, co jeho neoslabilo, jen mu to trošku znepříjemňovalo život, hodit na mě. Nevím, jestli jsem taková květinka, haha nebo tak unavená, jestli moje tělo zareagovalo na manželovu dovolenou, že jako: teď můžeš, šup, teď si to můžeš dovolit!!!

Tak jsem si dovolila omarodit. A takovou angínu, která mi trápí už druhý den a atb zatím nějak moc nepomáhají, jsem snad ještě neměla – vždycky už druhý prášek pomohl a mohla jsem fungovat.

V noci mi otekl krk ještě víc a napravo jsem cítila mandle až u uší. No nebudu zbytečně popisovat, jak mi je, většina to zná.  

Prostě už nemůžu nic plánovat, protože když už Klárka je v pohodě – tak zbytek výpravy zařval. Přišlo to nečekaně, ze zálohy. No jdu si lehnout a snad příště budou od nás lepší zprávy.