Klárčin blog

se mi ta angína nechce pustit, asi jsem jí sympatická… Po dvou dnech braní atb a žádného účinku nezbylo, než dojet na ORL. Nebyla jsem přiznám se, schopná si to odřídit, noc byla krušná. Tak jsme museli naložit všechny děti, dvě jsme dali babičce, M. mě doprovodil a pak drandil s Klárkou po okolí a já čekala v čekárně až na mě přijde řada.

Takže je to fakt nějaká vypečená forma, dostala jsem injekční penicilín a o víkendu musím každý den na pohotovost, v pondělí na čtvrtý k dr. a na kontrolu. Aby to nebylo jednoduchý, tak nám odešlo něco v motoru na autě, takže od nás ze vsi jak se dostat do Plzně … prostě jsme bez auta…

Mám naštěstí zlatou kamarádku a ta mě oba dny poveze, v pondělí pojedu autobusem, snad už budu schopná. A taky bych už neměla být infekční. 

Ještě že má muž dovolenou a zvládá se o děti postarat. Já jdu do postele, kéž by se mi aspoň trošku ulevilo, nemůžu mluvit, jíst, nemůžu dýl stát, nejsem na tohle zvyklá, že nefunguju…

V neděli chce přijet babička, ale já nevím… taky na ní angína skočí hned a aby pak byla nemocná… ach jo… měla bych jí tu ráda a děti taky, ale … asi je to příliš velké riziko … 

Díky, že na nás myslíte, ani nevíte, jak si přeju být zdravá. Sice mi štve to auto a vůbec netuším, co budem dělat, ale nějak se to vyřeší, ale když je člověk nemocnej a prostě nemůže úplně běžný věci…

Tak jdu do pelechu, Káčka spí, kluci šli nakoupit, musím odpočívat. Naštěstí u psaní sedím a nemusím mluvit, tak mi to zas tak neunavuje:) A mám prostě závislost na blogu, závislost na vás… to jsme to dopracovali ;)