28 Červenec 2009

Náhodou

V kategorii Psaní pro duši |

jsem dneska četla jeden blog. Jeden článek na jednom blogu. Díky Lucce, která nám na něj dala odkaz. 

Na ten článek, na to zamyšlení, myslím skoro celý den… Je to smutný, je to pravdivý, Petu mi svými slovy otevřela místa v mém srdci, o kterých jsem myslela, doufala, věřila, že zůstanou zavřená?

Asi to tak být nemá, asi je dobře, že se někomu podařilo, i když nevědomky, způsobit co způsobil. 

Dědo, udělám všechno proto, abych tě viděla. Já vím, že mě nepoznáš, já vím, že to už dávno nejsi ty, vím, že budu brečet, že to bude těžký. Ale celé mé dětství jsi mi byl milovaným dědečkem. Nemám právo se vymlouvat na cokoliv. 

I když ty asi vůbec nebudeš vědět, že u tebe budu sedět, já to vědět budu.

Petu – děkuju ti. 

Tento článek byl vložen 28. Červenec, 2009 v 23.17 a je zařazen v kategorii Psaní pro duši. Komentáře k tomuto článku můžete sledovat pomocí RSS 2.0. Můžete jej komentovat, nebo na něj odkazovat z vaší stránky.

5 komentářů k “Náhodou”

  1. 1 29. Červenec, 2009, Jerrysek:

    Teda Diny, opět tu bulím, ano je to smutný, ale velice pravdivý zamyšlení. Mně osobně se nic takové naštěstí netýká, všichni moji nejbližší jsou v plné síle a zdravý, a já jsem za to tak ráda, musím to honem zaťukat, abych to nezakřikla, ale ze svého okolí pár takových lidí znám, mají někoho těžce nemocného, nevnímajícího už okolí, a nejdou za ním, nechápu, nevím proč a jen doufám, že pokud se jednou stane něco takového i v naší rodině, pevně věřím a doufám, že budu vyjímkou a za dotyčným budu docházet, i když to bude pro mě těžké sebevíc. Jedno ale vím,ten článek se mi zaryl hodně do paměti. J+L+S

    Vloženo 29. Červenec, 2009 v 6.45

  2. 2 29. Červenec, 2009, Karin:

    Ahoj,naše rodina už nejtěžší zkoušku složila a tátu jsme měli kromě jeho posledních pár dnů doma.Není to jednoduché,ale špatně by se nám šlo v životě dál,kdyby jsme se rozhodli jinak.Dneska- s odstupem roku-jsem na nás na všechny hrdá,drželi jsme při sobě a co je v životě cennější,než funkční rodina.

    Vloženo 29. Červenec, 2009 v 13.14

  3. 3 29. Červenec, 2009, schnytlik:

    Diny,
    díky za odkaz na krásné, byť smutné zamyšlení.
    A děda o tobě vědět bude, i když budeš mít pocit, že nevnímá. Vnímá, cítí, jen to už prostě není schopen dát najevo (a je jedno, jaká je diagnoza, prostě to tak je).

    Vloženo 29. Červenec, 2009 v 13.22

  4. 4 29. Červenec, 2009, majka11:

    Diny, jak pravdivý…bohužel. Taky jsme se semkli a drželi při sobě, jinak by to ani nešlo, ale bylo to tak těžký.......ale je fakt, že jsme vydrželi až do konce a teď na to i vzpomínáme v dobrém. Majka

    Vloženo 29. Červenec, 2009 v 20.19

  5. 5 29. Červenec, 2009, Iva:

    Smutná pravda…

    Vloženo 29. Červenec, 2009 v 20.26

Vložit komentář

nahoru »